19. 08. 2018Anonym: Hořické pašijové hry - scéna Ukřižování (1923). V roli Krista Johann Cipin. / Hořické pašijové hry - Ježíš Kristus / Johann Cipin a Jidáš / Franz Pihale. / Johann CIPIN (1887 – 1970) – hořický řídící učitel, představitel Krista v hořických pašijových hrách.Dne 7. února 1927 byl řídícím učitelem hořické obecné školy jmenován Johann Cipin – muž, který se oddal dětem, spolkové činnosti a pašijovým hrám. Narodil se 17. února 1887 v Křemži, v domě s č. p. 56, tamnímu podruhovi a zedníkovi Janu Cipinovi a jeho ženě Marii, rozené Hajerové. Vychodil německou obecnou školu v Horní Plané a v letech 1902–1906 studoval na učitelském ústavu v Českých Budějovicích. Od roku 1906 pak působil jako učitel obecné školy v Hořicích na Šumavě. Dne 14. září 1909 se v Českých Budějovicích oženil s Philibertou Lebschi z Kozího Vrchu u Světlíka, která mu roku 1911 porodila syna Othmara a roku 1924 dceru Irene. Cipin představoval pro hořickou mládež mravní vzor. Když v odpoledních hodinách skončilo vyučování, plně se věnoval místní spolkové činnosti. Zpíval v pěveckém spolku a dlouhá léta předsedal spolku zahrádkářů. Obdivuhodná školní zahrada s množstvím ovocných stromů, zeleniny a zajímavých druhů rostlin byla v první řadě jeho dílem. V roce 1908 se jednadvacetiletý Cipin poprvé podílel na realizaci hořických pašijových her. Kniha herců uvádí, že v tomto roce zastával funkci sbormistra pašijového pěveckého sboru a také představoval Piláta. Po vypuknutí první světové války byl vojensky nasazen. Na počátku dvacátých let 20. století se v Hořicích začala připravovat obnova pašijových her po první světové válce. Roli Krista tehdy nabídli právě Cipinovi. V tisku se poté nejednou objevila zmínka o tom, že Cipin byl nejvěrohodnějším představitelem Krista, kterého Hořice měly. V jednom z čísel Südböhmische Volkszeitung z roku 1927 lze najít článek s názvem Hinter den Kulissen von Höritz – ein Lausbubenbrief. Jde o dopis neznámého chlapce „Nazla“ z Hořic na Šumavě, který je adresován jeho kamarádovi. Dnes, po téměř devadesáti letech, představuje toto psaní zcela unikátní svědectví o atmosféře v meziválečných Hořicích. Hned v úvodu dopisu Nazl píše, že se ve škole musí o pašijových hrách hodně učit. Z toho je tedy zřejmé, že se Johann Cipin snažil přimět k účinkování v pašijových hrách co nejvíce hořických dětí stejně tak, jako to činil jeho předchůdce Johann Bartl na počátku devadesátých let 19. století. Z dopisu dále vyplývá, že zkoušky probíhaly v pašijovém divadle každou neděli před zahájením sezóny. Sešly se tam vždy celé Hořice. Někteří hráli na jevišti, ostatní zkoušky pozorovali z hlediště. Nazl patřil k těm prvním, musel být totiž na jevišti během výjevu Příjezd Krista do Jeruzaléma. Šlo o davovou scénu, během níž jednotliví herci mávali palmovými listy a zdravili Krista na oslíku hlasitým „Hosanna!“. Dále Nazl účinkoval ve scéně Ježíš – přítel dětí. I tady jednou vykřikoval „Hosanna!“, na čež ho vedoucí her Willibald Böhm upozornil, že nyní má být zticha. Böhm se prý také často rozčiloval kvůli nedbalé výslovnosti herců. Následující řádky dopisu věnoval Nazl postavě, která mu přirostla k srdci ze všech nejvíce. Píše, že Kristus je řídící učitel z jeho školy a jmenuje se Cipin. Musí si toho během hry od Židů hodně vytrpět. Je od nich zajat a následně ukřižován. Nazl také prozradil zajímavou scénografickou poznámku, která se týkala scény Ukřižování. Osvětlovač v okamžiku Kristovy smrti zhasl všechna světla a osvětloval pouze trpitelovu tvář. Představitel Krista byl podle Nazlových slov všeobecně uznáván a hodně se objevoval na fotografiích v novinách. Hořičtí ho zdravili slovy: „Pochválen buď, Ježíši Cipine!“ Sám Johann Cipin výše zmíněné potvrdil v rozhovoru z roku 1963. Po čtyřiceti letech tehdy vzpomínal, jak se k němu po představení hnaly davy diváků, aby se mohly dotknout jeho roucha a požádat o autogram. Cipin také popsal dvacetiminutové trápení na kříži, které musel během představení vydržet. Dva prsty každé z rozpažených rukou měl uchycené v úzkém poutku jako v prstenu. Dole se směl opírat patami nohou jen o úzkou dřevěnou podestu. Nikdo ale neměl šanci ani s tím nejlepším operním kukátkem vypátrat, jak na kříži vlastně visel. Ve Státním okresním archivu v Českém Krumlově jsou uloženy písemnosti, dokumentující další životní osudy hořického Krista, například doklad okresního školního inspektora, u kterého Cipin spolu s manželkou Philibertou 4. července 1939 prokázali německý pokrevní původ. Za druhé světové války pak Cipin vstoupil do NSDAP. Po osvobození Hořic byl jako místní specialista zpočátku vyňat z opatření proti Němcům, měl totiž za úkol vyřizovat úřední záležitosti hořických Němců určených k odsunu. Dále se v archivu zachoval dopis, který místní národní výbor Hořice na Šumavě adresoval dne 9. srpna 1946 Okresnímu národnímu výboru v Českém Krumlově. Jako předmět dopisu uvedl bezpečnostní referent hořického Místního národního výboru strážmistr František Podhola „Cipin Jan, býv. německý řídící učitel – odsun za hranice, dotaz“. Z dopisu vyplývá, že 8. srpna 1946 se konala schůze, na které se pracovníci místního národního výboru usnesli, aby byl Cipin příštím odsunem vyhoštěn za hranice. Jako důvod uvedli, že se jmenovaný podle jeho vlastního doznání vždy hlásil „jako německý učitel k národnosti německé“. Odpověď předsedy okresní osidlovací komise z Okresního národního výboru Český Krumlov byla stručná: „Vzato na vědomí. Jmenovaného zařaďte do odsunu.“ Od roku 1947 šedesátiletý Cipin pracoval jako řídící učitel na škole v Rutesheimu u Leonbergu. Po roce 1953 bydlel u své dcery Irene v bavorském Deggendorfu, kde ho často navštěvovali jeho bývalí žáci. Poslední léta pak s Philibertou strávili u jejich syna MUDr. Othamara Cipina v Bernhausenu. Po 59 letech manželství zde Philiberta Cipinová zemřela 30. září 1968. Johann Cipin zemřel po dlouhé nemoci o dva roky později, 14. července 1970. Dne 17. července byl pohřben po boku své manželky na hřbitově v Bernhausenu. V novinách tehdy otiskli krátkou zprávu: „Kristus z pašijových her v Hořicích v letech 1923, 1927 a 1930, řídící učitel Johann Cipin, zemřel ve věku 83 let“. MUDr. Othmar Cipin se za svého působení v Hořicích na Šumavě věnoval lékařské profesi. Ve Státním okresním archivu v Českém Krumlově se dochovalo potvrzení z 20. října 1945, které dokládá, že byl protinacistického smýšlení. Dále z této zprávy vyplývá, že jmenovaný na rozdíl od svého otce žádal o přidělení československého státního občanství. Podle dalších písemností však Othmar Cipin neprošel přezkoušením antifašistů, a proto ho strážmistr František Podhola z Místního národního výboru Hořice na Šumavě vyškrtl ze seznamu občanů vyňatých z opatření proti Němcům. V květnu 1946 se však Othmaru Cipinovi podařilo vyhnout potupnému odsunu a uprchnout do Rakouska. Později v Německu pokračoval ve své lékařské praxi. Zemřel 12. prosince 1990 v Bernhausenu. (Jan Palkovič)