06. 04. 2024Lesní personál revíru Jaronín: uprostřed revírník Antonín Sobotka (1880-1946), druhý zleva s plnovousem pleschenský (Malonín) hajný Franz Petrášek (1848-1932), druhý zprava Fridolin Ludwig (1854-1929), hajný v Horních Chráštanech (Obergroschum). Jini hajni: Johann Fischer (Kuklov), Jan Pešl (Lahmhegerei)a František Šíma (Jaronín-stará myslivna)
05. 04. 2024Kateřina BULÁNOVÁ, roz. Reischlová (*1901, Koroseky) - od roku 1927 manželka Karla Bulána (1903-1956), řídícího učitele české menšinové školy Větřní (1926-1938) a Národní školy ve Větřní (1945-1956). V dnešní ulici U Lípy provozovala malý obchod s potravinami (dnes již neexistující dům měl č. p. 143). Na klíně chová svého syna Antonína Bulána, který byl v letech 1970-1988 ředitelem školy ve Větřní. V roce 1931 se narodila dcera Slávka Bulánová (+ 1962), významná interpretka lidových písní.
05. 04. 2024Slávka BULÁNOVÁ, provd. PRAŽÁKOVÁ (5. 6. 1931, Větřní – 2. 5. 1962, Zliv) patřila k předním interpretům lidové písně v Československu. Narodila se v obci Větřní na Českokrumlovsku jako druhorozené dítě Kateřiny a Karla Bulánových. Její otec působil jako řídící učitel v české menšinové škole ve Větřní. Druhou světovou válku rodina strávila ve vnitrozemí, v roce 1945 se však vrátila do osvobozeného Větřní. Slávka studovala na českokrumlovském gymnáziu a ve volném čase se aktivně věnovala hudbě. Ve Větřní dokonce se svými kamarády založila pěvecký soubor. Po absolvování gymnázia se Slávka ucházela o studium na JAMU v Brně. Přes podporu sólisty Janáčkovy opery Václava Sovy však neuspěla. Důvodem byla její drobná postava, na jevišti by prý nebyla dostatečně vidět. Devatenáctiletá zpěvačka poté pracovala v Jihočeských papírnách ve Větřní jako laborantka. Později přijala nabídku amatérského angažmá Československého rozhlasu v Českých Budějovicích, kde se stala významnou posilou redakce lidové tvořivosti vedené Lubomírem Soukupem. Vedle své redakční práce Slávka rozvíjela svůj pěvecký talent. Svým čistým a průzračným hlasem si postupně získávala široké publikum posluchačů. Jméno mladé sopranistky se brzy přeneslo i do Prahy a Plzně, kde spolupracovala s nejvýznamnějšími představiteli lidové písně u nás. Jmenujme alespoň Jaroslava Krčka, Zdeňka Lukáše či Jarmilu Šulákovou. Nejraději však zpívala písně svého domova – jižních Čech. Mezi její nejpovedenější nahrávky patří písně „Borovanský zvony“, „Ó vítej jaro“, „Pásla Kačenička“ či „Už se krumlovskej zámeček bourá“. Slávka se v polovině 50. let provdala za svého kolegu Zdeňka Pražáka, pracovníka Československého rozhlasu. V roce 1956 se jim narodila dcera Markéta, o tři roky později dcera Magdaléna. Na počátku 60. let se Slávka začala potýkat s vážnými zdravotními problémy. Často jezdila do Zlivi na ozdravné návštěvy ke své tetě, paní Gregorové. Zde také Slávka 2. května 1962 zemřela ve věku nedožitých 31 let. Spolu s rodiči a svými bratry je pohřbena v rodinné hrobce ve Větřní. Dne 9. května 1992 byla na průčelí budovy našeho obecního úřadu odhalena pamětní deska na počest významné rodačky. Dílo Mgr. Aleny Jankovské a Mgr. Jiřího Freie nese podobiznu Slávky Bulánové a prostý nápis „Zasloužila se o českou píseň.
05. 04. 2024Slávka BULÁNOVÁ, provd. PRAŽÁKOVÁ (5. 6. 1931, Větřní – 2. 5. 1962, Zliv) patřila k předním interpretům lidové písně v Československu. Narodila se v obci Větřní na Českokrumlovsku jako druhorozené dítě Kateřiny a Karla Bulánových. Její otec působil jako řídící učitel v české menšinové škole ve Větřní. Druhou světovou válku rodina strávila ve vnitrozemí, v roce 1945 se však vrátila do osvobozeného Větřní. Slávka studovala na českokrumlovském gymnáziu a ve volném čase se aktivně věnovala hudbě. Ve Větřní dokonce se svými kamarády založila pěvecký soubor. Po absolvování gymnázia se Slávka ucházela o studium na JAMU v Brně. Přes podporu sólisty Janáčkovy opery Václava Sovy však neuspěla. Důvodem byla její drobná postava, na jevišti by prý nebyla dostatečně vidět. Devatenáctiletá zpěvačka poté pracovala v Jihočeských papírnách ve Větřní jako laborantka. Později přijala nabídku amatérského angažmá Československého rozhlasu v Českých Budějovicích, kde se stala významnou posilou redakce lidové tvořivosti vedené Lubomírem Soukupem. Vedle své redakční práce Slávka rozvíjela svůj pěvecký talent. Svým čistým a průzračným hlasem si postupně získávala široké publikum posluchačů. Jméno mladé sopranistky se brzy přeneslo i do Prahy a Plzně, kde spolupracovala s nejvýznamnějšími představiteli lidové písně u nás. Jmenujme alespoň Jaroslava Krčka, Zdeňka Lukáše či Jarmilu Šulákovou. Nejraději však zpívala písně svého domova – jižních Čech. Mezi její nejpovedenější nahrávky patří písně „Borovanský zvony“, „Ó vítej jaro“, „Pásla Kačenička“ či „Už se krumlovskej zámeček bourá“. Slávka se v polovině 50. let provdala za svého kolegu Zdeňka Pražáka, pracovníka Československého rozhlasu. V roce 1956 se jim narodila dcera Markéta, o tři roky později dcera Magdaléna. Na počátku 60. let se Slávka začala potýkat s vážnými zdravotními problémy. Často jezdila do Zlivi na ozdravné návštěvy ke své tetě, paní Gregorové. Zde také Slávka 2. května 1962 zemřela ve věku nedožitých 31 let. Spolu s rodiči a svými bratry je pohřbena v rodinné hrobce ve Větřní. Dne 9. května 1992 byla na průčelí budovy našeho obecního úřadu odhalena pamětní deska na počest významné rodačky. Dílo Mgr. Aleny Jankovské a Mgr. Jiřího Freie nese podobiznu Slávky Bulánové a prostý nápis „Zasloužila se o českou píseň.
Josef Rybák, nar. 1889 Zvíkov, zahynul v koncentráku Terezín 16.10.1944. U Kokše (Kokschenheger) v revíru Horní les (Oberwald) u Jablonné (Ogfolderhaid) byla jeho první hajenská stanice 1913-16.