Hořický kameník Jordan Wiltschko (1859-1922) byl velice váženým hořickým občanem. Narodil se 4. prosince 1859 Johannu Wiltschkovi z Hořic č. p. 11 a jeho ženě Theresii, rozené Hossingerové, ze Skalné č. p. 5. Kamenický rod Hossingerů ze Skalné se v širokém okolí proslavil nejen výrobou božích muk, ale především stavbou soustavy sedmi propojených kašen na hořickém náměstí. Toto obdivuhodné dílo vznikalo po celou druhou polovinu 19. století a z velké části je dílem kamenického mistra Wenzela Hossingera. Jordan již od mládí v lomech svého strýce pracoval, proto po Hossingerově skonu v roce 1895 zdědil ložiska žuly ve Skalném a Záhliní. Ve volném čase se Jordan s oblibou věnoval ochotnickému divadlu. Už v roce 1887, při posledních představeních Gröllheslových pašijových her, hrál roli Krista. Této roli zůstal věrný i po vzniku velkých pašijí. Roli Krista představoval v pašijových sezónách 1893, 1894, 1895, 1896, 1897, 1898, 1903, 1908 a 1912, tedy dohromady 25 let. V létě 1897 americká filmová společnost natáčela hořické pašijové hry. Jedná se o první film, který byl realizován na našem území. Jordan Wiltschko v něm ztvárnil hlavní roli. Dne 18. listopadu 1890 Jordan Wiltschko uzavřel sňatek s o devět let mladší Annou Faschingbauerovou, dcerou hořického krejčího Johanna Faschingbauera. Z manželství vzešlo celkem osm dětí. Nejstarší syn Johann spatřil světlo světa 28. června 1892 v Hořicích na Šumavě č. p. 45, většina jeho mladších sourozenců se už narodila v rodinném sídle Wiesenbauer č. p. 98 na okraji Hořic. Johann se hořických pašijových her zúčastnil poprvé jako jedenáctiletý v roce 1903, kdy mu byla přidělena role Izáka. Během sezóny roku 1908 pak jako šestnáctiletý hrál roli Ábela. V letech 1930-1936 pak představoval roli Krista. Dne 9. listopadu 1915 se Johann Wiltschko oženil s Hedwig Hammerlindlovou z Hořic č. p. 51. Podle hořické matriky z manželství vzešli dva synové – Walter a Franz, kteří se v dospělosti rovněž věnovali kamenickému řemeslu. Jordan Wiltschko zemřel v roce 1922 a byl pochován na hořickém hřbitově. (Jan Palkovič)
Dvořákovi Zlatá Koruna