Slávka BULÁNOVÁ, provd. PRAŽÁKOVÁ (5. 6. 1931, Větřní – 2. 5. 1962, Zliv) patřila k předním interpretům lidové písně v Československu. Narodila se v obci Větřní na Českokrumlovsku jako druhorozené dítě Kateřiny a Karla Bulánových. Její otec působil jako řídící učitel v české menšinové škole ve Větřní. Druhou světovou válku rodina strávila ve vnitrozemí, v roce 1945 se však vrátila do osvobozeného Větřní. Slávka studovala na českokrumlovském gymnáziu a ve volném čase se aktivně věnovala hudbě. Ve Větřní dokonce se svými kamarády založila pěvecký soubor. Po absolvování gymnázia se Slávka ucházela o studium na JAMU v Brně. Přes podporu sólisty Janáčkovy opery Václava Sovy však neuspěla. Důvodem byla její drobná postava, na jevišti by prý nebyla dostatečně vidět. Devatenáctiletá zpěvačka poté pracovala v Jihočeských papírnách ve Větřní jako laborantka. Později přijala nabídku amatérského angažmá Československého rozhlasu v Českých Budějovicích, kde se stala významnou posilou redakce lidové tvořivosti vedené Lubomírem Soukupem. Vedle své redakční práce Slávka rozvíjela svůj pěvecký talent. Svým čistým a průzračným hlasem si postupně získávala široké publikum posluchačů. Jméno mladé sopranistky se brzy přeneslo i do Prahy a Plzně, kde spolupracovala s nejvýznamnějšími představiteli lidové písně u nás. Jmenujme alespoň Jaroslava Krčka, Zdeňka Lukáše či Jarmilu Šulákovou. Nejraději však zpívala písně svého domova – jižních Čech. Mezi její nejpovedenější nahrávky patří písně „Borovanský zvony“, „Ó vítej jaro“, „Pásla Kačenička“ či „Už se krumlovskej zámeček bourá“. Slávka se v polovině 50. let provdala za svého kolegu Zdeňka Pražáka, pracovníka Československého rozhlasu. V roce 1956 se jim narodila dcera Markéta, o tři roky později dcera Magdaléna. Na počátku 60. let se Slávka začala potýkat s vážnými zdravotními problémy. Často jezdila do Zlivi na ozdravné návštěvy ke své tetě, paní Gregorové. Zde také Slávka 2. května 1962 zemřela ve věku nedožitých 31 let. Spolu s rodiči a svými bratry je pohřbena v rodinné hrobce ve Větřní. Dne 9. května 1992 byla na průčelí budovy našeho obecního úřadu odhalena pamětní deska na počest významné rodačky. Dílo Mgr. Aleny Jankovské a Mgr. Jiřího Freie nese podobiznu Slávky Bulánové a prostý nápis „Zasloužila se o českou píseň.

Slávka BULÁNOVÁ, provd. PRAŽÁKOVÁ (5. 6. 1931, Větřní – 2. 5. 1962, Zliv) patřila k předním interpretům lidové písně v Československu. Narodila se v obci Větřní na Českokrumlovsku jako druhorozené dítě Kateřiny a Karla Bulánových. Její otec působil jako řídící učitel v české menšinové škole ve Větřní. Druhou světovou válku rodina strávila ve vnitrozemí, v roce 1945 se však vrátila do osvobozeného Větřní. Slávka studovala na českokrumlovském gymnáziu a ve volném čase se aktivně věnovala hudbě. Ve Větřní dokonce se svými kamarády založila pěvecký soubor. Po absolvování gymnázia se Slávka ucházela o studium na JAMU v Brně. Přes podporu sólisty Janáčkovy opery Václava Sovy však neuspěla. Důvodem byla její drobná postava, na jevišti by prý nebyla dostatečně vidět. Devatenáctiletá zpěvačka poté pracovala v Jihočeských papírnách ve Větřní jako laborantka. Později přijala nabídku amatérského angažmá Československého rozhlasu v Českých Budějovicích, kde se stala významnou posilou redakce lidové tvořivosti vedené Lubomírem Soukupem. Vedle své redakční práce Slávka rozvíjela svůj pěvecký talent. Svým čistým a průzračným hlasem si postupně získávala široké publikum posluchačů. Jméno mladé sopranistky se brzy přeneslo i do Prahy a Plzně, kde spolupracovala s nejvýznamnějšími představiteli lidové písně u nás. Jmenujme alespoň Jaroslava Krčka, Zdeňka Lukáše či Jarmilu Šulákovou. Nejraději však zpívala písně svého domova – jižních Čech. Mezi její nejpovedenější nahrávky patří písně „Borovanský zvony“, „Ó vítej jaro“, „Pásla Kačenička“ či „Už se krumlovskej zámeček bourá“. Slávka se v polovině 50. let provdala za svého kolegu Zdeňka Pražáka, pracovníka Československého rozhlasu. V roce 1956 se jim narodila dcera Markéta, o tři roky později dcera Magdaléna. Na počátku 60. let se Slávka začala potýkat s vážnými zdravotními problémy. Často jezdila do Zlivi na ozdravné návštěvy ke své tetě, paní Gregorové. Zde také Slávka 2. května 1962 zemřela ve věku nedožitých 31 let. Spolu s rodiči a svými bratry je pohřbena v rodinné hrobce ve Větřní. Dne 9. května 1992 byla na průčelí budovy našeho obecního úřadu odhalena pamětní deska na počest významné rodačky. Dílo Mgr. Aleny Jankovské a Mgr. Jiřího Freie nese podobiznu Slávky Bulánové a prostý nápis „Zasloužila se o českou píseň.

Karel Bulán se narodil 19. 7. 1903 v Borotíně (okres Sedlčany) zřízenci státní dráhy Františku Bulánovi a jeho ženě Marii, rozené Míkové. V letech 1918-1922 studoval na českém učitelském ústavu v Českých Budějovicích. Od 1. září 1922 působil jako učitel v Temelíně (okres Týn nad Vltavou), od září 1924 v Kladrubech (okres Teplice). Na místo řídícího učitele v české menšinové škole ve Větřní, která byla zřízena v jedné z místností úřednického kasina v domě č. p. 61, nastoupil 1. září 1926. Dne 11. července 1927 uzavřel Karel Bulán sňatek s Kateřinou Reischlovou z Českých Budějovic, z manželství vzešly celkem čtyři děti. Rodina bydlela zpočátku v podnájmech (Větřní č. p. 73), poté se však usadila ve vlastním rodinném domě č. p. 143 v dnešní ulici U Lípy (dům již neexistuje). V přízemí si Kateřina zřídila malý obchod s potravinami. Poklidný život celé rodiny přerušily politické události roku 1938. Po přijetí Mnichovské dohody byla většina sudetských Čechů nucena opustit své domovy. Kateřina se čtyřmi dětmi našla na počátku září náhradní domov u příbuzných v Českých Budějovicích. Karel Bulán musel dle úředních příkazů jako státní zaměstnanec setrvat do poslední chvíle na svém místě. Dne 30. září 1938 odpoledne opustil školu na jízdním kole. Ve Větřní zanechal dům s obchodem a část bytového zařízení, které již nestihl odvézt. Dne 22. února 1939 získal Karel Bulán místo řídícího učitele v Arnoštovicích na Sedlčansku, poblíž rodného Borotína. V obecné škole byl rodině přidělen učitelský byt, a tak byli všichni opět pohromadě. Zdálo se, že všechno zlé je již za nimi. Zanedlouho se však rodina přestěhovala do nedalekých Vrchotových Janovic, kde je postihla tragická událost. Dva nejmladší synové zemřeli na záškrt. V důsledku zřízení Vojenského výcvikového prostoru Waffen-SS je navíc rodina opět donucena ke stěhování, tentokrát do Bedřichovic na Voticku. Zde zůstávají do konce války. V květnu roku 1945 se Bulánovi po sedmi letech vrací do osvobozeného Větřní. Dne 30. července jmenovalo ministerstvo školství a osvěty Karla Bulána řídícím učitelem Národní školy ve Větřní. Byl jím až do své smrti v roce 1956. Jeho dcera Slávka Bulánová se později stala významnou interpretkou lidových písní, syn Antonín Bulán kráčel v otcových šlépějích – v letech 1970-1988 stál v čele Základní školy ve Větřní.

Hedwig FRIEPES, roz. BAYER se narodila 12. 6. 1908 v Hořicích na Šumavě č. p. 47 (hostinec Zum Teufel). Jejím otcem byl místní hostinský a místostarosta Franz Bayer (1866-1935), matkou Maria Bayer, roz. Platzer (1871-1946). Dne 10. května 1927 se Hedwig v hořickém kostele sv. Kateřiny provdala za Josefa Friepese (1896-?), majitele koloniálu v domě č. p. 37 a představitele role Kaifáše v hořických pašijových hrách v letech 1930-1936. Z manželství vzešli čtyři potomci: Walter, Herbert, Josef a Wilfriede.

Maria BAYER, roz. PLATZER (16. 11. 1871 - leden 1946) byla manželkou hostinského Adolfa Mugrauera (1866-1894) z Hořic na Šumavě č. p. 47 (hostinec Zum Teufel). Ten však předčasně ve věku 28 let zemřel. Jejím druhým manželem se roku 1895 stal Franz Bayer (1866-1935) původem z Chvalšin, který zavedený hostinec Zum Teufel převzal. Z manželství vzešly dvě děti. Syn Franz Bayer ml. (1898-1963) byl představitelem sv. Jana Evangelisty v hořických pašijových hrách v letech 1923-1927 a také posledním německým starostou Hořic na Šumavě. Dcera Hedwig (1908-?) se provdala za hořického obchodníka Josefa Friepese (1896-?), představitele Kaifáše v letech 1930-1936.