Český Krumlov (hp)

Český Krumlov před přestavbou dnešní hlavní pošty na Latránu (hp)

Velmi zřídka použité malované pozadí v ateliéru Josefa Seidela. Po roce 2006 nebylo nalezeno. (hp)

Kaple Panny Marie Bolestné v Hořicích na Šumavě Poutní kostel Panny Marie Bolestné se bezmála dvě století tyčil na vrchu Randelsberg (také Höritzberg nebo vrch sv. Anny) jižně od městysu. Ke kapli vedla křížová cesta s Božím hrobem z poloviny 19. století, která lemovala svah pod svatostánkem. Už v roce 1733 zde stála malá dřevěná kaple. V letech 1781–1782 byla v mariánském stylu přestavěna na kamennou. Slavnostní vysvěcení se konalo 1. září 1783, hned tři roky poté však musela být z příkazu Josefa II. zavřena. Měla být buď zbourána či prodána. Později však z demolice ustoupilo a kaple se znovu otevřela veřejnosti. Poutní místo bylo pravidelně navštěvováno věřícími z širokého okolí, zejména ze Slavkova, Bližné, Boletic, Černé, Křenova, Větřní, Vitěšovic, Německého Rychnova a Kapliček. Interiéru kaple dominoval hlavní oltář s obrazem Bolestné Panny Marie, který pocházel ze zrušené jezuitské koleje v Českém Krumlově. Vedlejší oltáře nesly obrazy sv. Anny a sv. Josefa a sochy sv. Alžběty, sv. Jáchyma, sv. Linharta a sv. Jana Nepomuckého. Loď měřila na délku přes 11 metrů a na šířku přes 9 metrů. Varhany v hodnotě 1100 zlatých věnoval v roce 1882 Wenzel Erhart z Mokré (vyrobeny v dílně Johanna Breinbauera z Ottensheimu v Horním Rakousku). Ze zvonů byl větší roku 1917 odveden státu, v roce 1941 se pak odevzdaly další dva zvony. Nad západním štítem se zvedala barokní vížka, která byla v meziválečném období přestavěna v novogotickém stylu. Po odsunu hořických Němců kaple zpustla a objekt začal rychlým tempem chátrat. Postupně zmizely oltáře, obrazy, sochy a lavice. V roce 1964 již kaple postrádala i varhany, zůstala stát pouze kazatelna. Na jaře 1966 nechal MNV kapli odstřelit, demolici provedly pražské Vojenské stavby. Jan Mareš na stránkách Kohoutího kříže výstižně napsal, že „les byl plný cihlové suti červené jako zaschlá krev“.

Kaple Panny Marie Bolestné v Hořicích na Šumavě Poutní kostel Panny Marie Bolestné se bezmála dvě století tyčil na vrchu Randelsberg (také Höritzberg nebo vrch sv. Anny) jižně od městysu. Ke kapli vedla křížová cesta s Božím hrobem z poloviny 19. století, která lemovala svah pod svatostánkem. Už v roce 1733 zde stála malá dřevěná kaple. V letech 1781–1782 byla v mariánském stylu přestavěna na kamennou. Slavnostní vysvěcení se konalo 1. září 1783, hned tři roky poté však musela být z příkazu Josefa II. zavřena. Měla být buď zbourána či prodána. Později však z demolice ustoupilo a kaple se znovu otevřela veřejnosti. Poutní místo bylo pravidelně navštěvováno věřícími z širokého okolí, zejména ze Slavkova, Bližné, Boletic, Černé, Křenova, Větřní, Vitěšovic, Německého Rychnova a Kapliček. Interiéru kaple dominoval hlavní oltář s obrazem Bolestné Panny Marie, který pocházel ze zrušené jezuitské koleje v Českém Krumlově. Vedlejší oltáře nesly obrazy sv. Anny a sv. Josefa a sochy sv. Alžběty, sv. Jáchyma, sv. Linharta a sv. Jana Nepomuckého. Loď měřila na délku přes 11 metrů a na šířku přes 9 metrů. Varhany v hodnotě 1100 zlatých věnoval v roce 1882 Wenzel Erhart z Mokré (vyrobeny v dílně Johanna Breinbauera z Ottensheimu v Horním Rakousku). Ze zvonů byl větší roku 1917 odveden státu, v roce 1941 se pak odevzdaly další dva zvony. Nad západním štítem se zvedala barokní vížka, která byla v meziválečném období přestavěna v novogotickém stylu. Po odsunu hořických Němců kaple zpustla a objekt začal rychlým tempem chátrat. Postupně zmizely oltáře, obrazy, sochy a lavice. V roce 1964 již kaple postrádala i varhany, zůstala stát pouze kazatelna. Na jaře 1966 nechal MNV kapli odstřelit, demolici provedly pražské Vojenské stavby. Jan Mareš na stránkách Kohoutího kříže výstižně napsal, že „les byl plný cihlové suti červené jako zaschlá krev“.