Viz 302_04_07_01_06_005_02_S2_0001 (Jan Palkovič)

Rodina Emanuela SPIRA (1855-1928) - stojící zleva: Hans SPIRO (1886-1931) - syn // Ilse SPIRO (1890-1971) - Hansova manželka // Dr. Walter Hellmann? // Marianne SPIRO, provd. Hellmann (1893-1942) - dcera // Dr. Ernst Libich? ; sedící zleva: Ida SPIRO (1864-1940) - manželka // Rita a Maria Ilse Spiro? - Hansovy dcery // Dr. Emanuel SPIRO (1855-1928) // Frieda SPIRO, provd. Libich? (1884-1926) // ? . (Jan Palkovič)

SYNOVÉ A VNUCI IGNAZE SPIRA (1817-1894) - sedící zleva: sedící zleva: Dr. Emanuel SPIRO (1855-1928) = Ida Bruckner // Ludwig SPIRO (1854-1926) = Antonie Fischl // Richard SPIRO? (1869-1938) = Louise Andorf ; stojící zleva: Dr. Julius SPIRO (1864-1937) = Marianne Weinberger // Peter Ignaz SPIRO (1904-1967) - Juliův syn // Ing. Hans SPIRO (1886-1931) - Emanuelův syn // Dr. Rudolf SPIRO? (1863-1925) ; fotografováno na terase rodinné vily na Plešivci v Českém Krumlově /// Ignaz SPIRO (1817-1894). Ignaz Spiro se narodil 21. 7. 1817 v nemajetné židovské rodině v Kalenicích na Strakonicku. Hned v prvním roce života ztratil svého otce Josefa a o jeho výchovu a vzdělání se postarali příbuzní z Kolodějí nad Lužnicí. Zde Ignaz v mládí studoval vyšší náboženskou školu. Jeho snem bylo stát se rabínem, po ukončení studia se však záhy začal věnovat podnikání. Úspěšnou podnikatelskou kariéru Ignaze i jeho staršího bratra Jacoba jistě předurčil fakt, že již v dětství vydělávali své první peníze sběrem starých hadrů pro papírny v Jindřichově Hradci, aby finančně pomohli svým příbuzným. Bratři později založili vlastní sběrnu hadrů a od roku 1843 řídili provoz papírny v Červené Řečici. V roce 1860 se Ignaz rozhodl osamostatnit a prosperující červenořečickou papírnu přenechal bratrovi. Ignaz přesídlil do Českého Krumlova, kde 11. 4. 1861 koupil od Theodora Pachnera z Eggensdorfu plešiveckou papírnu, kterou kompletně zmodernizoval. Spiro zanechal výroby z méně dostupných starých hadrů a začal hledat nové suroviny. Již v roce 1843 vymyslel saský tkadlec Friedrich Gottlob Keller nový způsob výroby papíru, a to z obyčejné dřevěné drti. A tak Spiro roku 1867 koupil Pečkovský mlýn v nedalekém Větřní a přebudoval jej na brusírnu dřeva. Právě do Větřní později přenesl hlavní výrobu papíru. Tak byl položen základ pro budoucí nejvýznamnější podnik na výrobu papíru v rakousko-uherské monarchii. Spiro získal značný vliv na krumlovské radnici, i u knížete Schwarzenberga na zámku. Jako první předseda Židovské náboženské obce v Českém Krumlově prosadil výstavbu nového židovského hřbitova s obřadní síní a v Široké ulici č. p. 77 založil sirotčinec s židovskou modlitebnou. V roce 1893 nechal pro svoji rodinu postavit výstavní vilu na Plešivci. Necitlivě zrekonstruovaná budova dnes slouží jako sídlo Okresní správy sociálního zabezpečení. Jméno Spiro zůstane navždy spojeno se stavbou krumlovské synagogy. Právě Ignaz zřídil fond na výstavbu židovského chrámu. Projekt byl svěřen do rukou vídeňského architekta Victora Kafky, který navrhl i většinu obytných budov v Pečkovském mlýně. Stavby synagogy se však Ignaz již nedočkal. Zemřel 24. 10. 1894 a byl pohřben na židovském hřbitově v Českém Krumlově. Jeho manželkou se v roce 1852 stala Sophie Fischl, podle níž je pojmenována větřenská ulice Žofín (Sophiengrund). Měli početnou rodinu - pět synů a čtyři dcery. Ani po Spirově smrti, kdy papírenský podnik získal jeho syn Ludwig, neztratila jedna z nejmodernějších papíren na věhlasu. (Jan Palkovič)

SYNOVÉ IGNAZE SPIRA (1817-1894) - sedící zleva: Dr. Emanuel SPIRO (1855-1928) = Ida Bruckner // Ludwig SPIRO (1854-1926) = Antonie Fischl // Richard SPIRO? (1869-1938) = Louise Andorf ; stojící zleva: Dr. Julius SPIRO (1864-1937) = Marianne Weinberger // Dr. Rudolf SPIRO? (1863-1925) ; fotografováno na terase rodinné vily na Plešivci v Českém Krumlově /// Ignaz SPIRO (1817-1894). Ignaz Spiro se narodil 21. 7. 1817 v nemajetné židovské rodině v Kalenicích na Strakonicku. Hned v prvním roce života ztratil svého otce Josefa a o jeho výchovu a vzdělání se postarali příbuzní z Kolodějí nad Lužnicí. Zde Ignaz v mládí studoval vyšší náboženskou školu. Jeho snem bylo stát se rabínem, po ukončení studia se však záhy začal věnovat podnikání. Úspěšnou podnikatelskou kariéru Ignaze i jeho staršího bratra Jacoba jistě předurčil fakt, že již v dětství vydělávali své první peníze sběrem starých hadrů pro papírny v Jindřichově Hradci, aby finančně pomohli svým příbuzným. Bratři později založili vlastní sběrnu hadrů a od roku 1843 řídili provoz papírny v Červené Řečici. V roce 1860 se Ignaz rozhodl osamostatnit a prosperující červenořečickou papírnu přenechal bratrovi. Ignaz přesídlil do Českého Krumlova, kde 11. 4. 1861 koupil od Theodora Pachnera z Eggensdorfu plešiveckou papírnu, kterou kompletně zmodernizoval. Spiro zanechal výroby z méně dostupných starých hadrů a začal hledat nové suroviny. Již v roce 1843 vymyslel saský tkadlec Friedrich Gottlob Keller nový způsob výroby papíru, a to z obyčejné dřevěné drti. A tak Spiro roku 1867 koupil Pečkovský mlýn v nedalekém Větřní a přebudoval jej na brusírnu dřeva. Právě do Větřní později přenesl hlavní výrobu papíru. Tak byl položen základ pro budoucí nejvýznamnější podnik na výrobu papíru v rakousko-uherské monarchii. Spiro získal značný vliv na krumlovské radnici, i u knížete Schwarzenberga na zámku. Jako první předseda Židovské náboženské obce v Českém Krumlově prosadil výstavbu nového židovského hřbitova s obřadní síní a v Široké ulici č. p. 77 založil sirotčinec s židovskou modlitebnou. V roce 1893 nechal pro svoji rodinu postavit výstavní vilu na Plešivci. Necitlivě zrekonstruovaná budova dnes slouží jako sídlo Okresní správy sociálního zabezpečení. Jméno Spiro zůstane navždy spojeno se stavbou krumlovské synagogy. Právě Ignaz zřídil fond na výstavbu židovského chrámu. Projekt byl svěřen do rukou vídeňského architekta Victora Kafky, který navrhl i většinu obytných budov v Pečkovském mlýně. Stavby synagogy se však Ignaz již nedočkal. Zemřel 24. 10. 1894 a byl pohřben na židovském hřbitově v Českém Krumlově. Jeho manželkou se v roce 1852 stala Sophie Fischl, podle níž je pojmenována větřenská ulice Žofín (Sophiengrund). Měli početnou rodinu - pět synů a čtyři dcery. Ani po Spirově smrti, kdy papírenský podnik získal jeho syn Ludwig, neztratila jedna z nejmodernějších papíren na věhlasu. (Jan Palkovič)

Dipl.-Ing. Hans SPIRO (1886 - 1931). Dipl.-Ing. Hans Spiro se narodil 20. července 1886 v Českém Krumlově jako jediný syn Dipl.-Ing. Dr. h. c. Emanuela Spira, který byl jedním z pěti synů původem červenořečického podnikatele Ignaze Spira, zakladatele krumlovské a větřenské továrny na papír. Když Ignaz, předseda krumlovské Židovské náboženské obce, v říjnu roku 1894 zemřel, šéfem podniku se stal jeho prvorozený syn Ludwig, který byl se svým bratrem Emanuelem již dlouhou dobu otcovým společníkem. Osmiletý Hans v té době trávil své dětství spolu se svojí matkou Idou, babičkou Žofií, sestrami Friedou a Mizzi a sestřenkami Gretou a Lilli v nové rodinné vile na krumlovském Plešivci. Po dokončení obecné školy studoval strojírenství na pražské Německé vysoké škole technické. Zde zároveň působil jako předseda Čtenářského a řečnického spolku německých studentů v Praze. Již v období první světové války se Hans po návratu ze studijní zahraniční cesty stal schopným pomocníkem svého otce Emanuela a strýce Ludwiga. V mládí tak získal do budoucna velmi cenné zkušenosti a poznatky ve vedení papírenského podniku. Závod ve Větřní díky vhodně prováděným investicím výrazně vzkvétal. Papírenské výrobky se vyvážely dokonce až do Spojených států amerických. Hansovou manželkou se stala slečna Ilse Waydelin, dcera ředitele vlašimských závodů Sellier & Bellot. Ještě před sňatkem se Hans nechal pokřtít a přestoupil k německé evangelické církvi. Brzy se manželům narodily dvě dcery, Margarita a mladší Maria Ilse. V roce 1922 se Spiro rozhodl, že si dá postavit vlastní rodinnou vilu. Místo pro ni vybral ve svahu nad vltavským údolím, v němž se rozkládal areál větřenské papírny. Vypracování projektu svěřil vídeňským architektům Paulu Fischelovi a Heinzi Sillerovi. Celkový výraz vily je značně poplatný Heimatstilu, regionálnímu stylu pošumavské domoviny. Již po vzniku samostatného Československa byl Hans obecním zastupitelstvem zvolen radním obce Větřní a také místním školním inspektorem. Z velké části financoval výstavbu místní nové školní budovy, jedné z nejmodernějších škol v okrese. Roku 1928 se Hans po smrti svého otce Emanuela stal hlavním šéfem firmy Ignaz Spiro & Söhne. V září 1929 se dosud soukromý podnik přeměnil na akciovou společnost s kapitálem 60 milionů československých korun. Těžké následky celostátní hospodářské krize se však projevily i ve Větřní, mnoho pracujících bylo propuštěno. Po první světové válce dozrálo mezi obyvateli Větřní přání mít vlastní kostel, aby nemuseli nadále podstupovat dalekou cestu do Krumlova. Hans Spiro se jako první chopil iniciativy k zahájení výstavby a podnikl nezbytné kroky k tomu, aby byl na podzim roku 1930 ustaven přípravný výbor. Vlastní stavby kostela se však Spiro již nedožil. Zemřel náhle na srdeční záchvat, 10. dubna 1931 odpoledne ve svém domě v pouhých 45 letech. V dopoledních hodinách přitom ještě zcela zdráv podnikl svou obvyklou projížďku na koni. Pohřební průvod se konal 12. dubna a představoval jeden z nejpůsobivějších smutečních obřadů na Českokrumlovsku. Urna s popelem zemřelého byla uložena v mauzoleu na hřbitově ve Větřní. Ilse Spirová s oběma dcerami přijala po manželově smrti římskokatolické vyznání. Sama pak převzala náklady na vnitřní vybavení kostela ve Větřní. První svatební obřad, který se v chrámu konal, se uskutečnil 3. října 1937. Šlo o sňatek Hansovy dcery Margarity Spiro s Kurtem Mehlschmiedem. (Jan Palkovič)