Vpravo: FRANZ BAYER (26. 10. 1898 - 13. 7. 1963) – majitel hostince „Zum Teufel“ v Hořicích na Šumavě. Franz Bayer se narodil 26. října 1898 hostinskému Franzi Bayerovi a Marii, roz. Platzer, v domě č. p. 47 v Hořicích na Šumavě. Franz Bayer starší pocházel z rodiny chvalšinského voskaře, v mládí se přistěhoval do Hořic a zřídil si zde hostinec „U Čerta“, který byl hojně navštěvován zejména v období konání hořických pašijových her. Ve 20. letech 20. století působil jako vicestarosta obce a během svého funkčního období se mimo jiné zasloužil o zakoupení pašijového divadla od německého spolku Böhmerwaldbund (divadlo se tak stalo obecním majetkem). V té době už mladý Franz pomalu přebíral živnost po svém otci. „Gasthof Zum Teufl“, vyhlášený hořický hostinec, stával v dolní části náměstí, naproti kašně u severní opěrné zdi kostela. V přízemí sídlila i spořitelna. V jednopatrové budově s vjezdem pro koňské povozy se nacházel velký hostinský sál a ubytování s dvanácti lůžky. Do první světové války zde fungovala tehdy velice oblíbená kuželna. Právě sem bylo jako do prvního domu v Hořicích zavedeno vodovodní potrubí. Pitná voda tekla z kohoutků v hostinských pokojích a kuchyni. Franz Bayer mladší byl dlouholetým členem pašijového hereckého spolku. V letech 1923-1927 představoval v pašijových hrách důležitou roli sv. Jana Evangelisty - Miláčka Páně. Dne 26. ledna 1926 se oženil s Mathilde Fischer ze sousední vesnice Mýto. V dalším roce se jim narodil syn. Jak už bylo v jejich rodě tradicí, chlapec dostal jméno Franz. Franz Bayer starší, čestný a vážený hořický občan, zemřel v listopadu roku 1935 ve věku 69 let. Byl pochován do rodinné hrobky na hořickém hřbitově. V roce 1938 byl Franz mladší stejně jako před lety jeho otec zvolen starostou obce. Měl velmi obtížné funkční období. Starostoval v době obsazení Hořic Američany. Musel se také vypořádat s odsunem německého obyvatelstva celé obce. Válku neprožil v poklidu ani Franz nejmladší. Po dokončení obecné a měšťanské školy ve Chvalšinách se vyučil hostinským v hotelu Růže v Českém Krumlově. Vlastenecká povinnost však chlapce povolala do války. Bojoval na západní i východní frontě. Když byla válka u konce, padl do amerického zajetí. Po roce byl však propuštěn a mohl se vrátit zpět do rodných Hořic. V roce 1946 se však Bayerovi, jako jedni z nejmovitějších občanů obce, museli rozloučit se svou zemí a opustit po dlouhá léta budovaný rodinný podnik. Franz Bayer mladší zemřel ve Steyeru 13. července 1963 ve věku 65 let. Na své úmrtní oznámení si přál napsat: „Odpouštím z celého srdce všem mým nepřátelům, všem mým kritikům a všem, kteří mi jakýmkoliv nepřátelským způsobem ublížili. (Jan Palkovič)

Franz BAYER, st. (+ 1935) - majitel hostince Zum Teufel v Hořicích na Šumavě č. p. 47. Budova hostince byla zdemolována na počátku 70. let 20. století. (Jan Palkovič)

Dožínková slavnost. Vlaštovičník.(Hud)

Vlaštovičník. Nové Spolí. Zaniklé.(Hud)

Dipl.-Ing. Hans SPIRO (1886 - 1931). Dipl.-Ing. Hans Spiro se narodil 20. července 1886 v Českém Krumlově jako jediný syn Dipl.-Ing. Dr. h. c. Emanuela Spira, který byl jedním z pěti synů původem červenořečického podnikatele Ignaze Spira, zakladatele krumlovské a větřenské továrny na papír. Když Ignaz, předseda krumlovské Židovské náboženské obce, v říjnu roku 1894 zemřel, šéfem podniku se stal jeho prvorozený syn Ludwig, který byl se svým bratrem Emanuelem již dlouhou dobu otcovým společníkem. Osmiletý Hans v té době trávil své dětství spolu se svojí matkou Idou, babičkou Žofií, sestrami Friedou a Mizzi a sestřenkami Gretou a Lilli v nové rodinné vile na krumlovském Plešivci. Po dokončení obecné školy studoval strojírenství na pražské Německé vysoké škole technické. Zde zároveň působil jako předseda Čtenářského a řečnického spolku německých studentů v Praze. Již v období první světové války se Hans po návratu ze studijní zahraniční cesty stal schopným pomocníkem svého otce Emanuela a strýce Ludwiga. V mládí tak získal do budoucna velmi cenné zkušenosti a poznatky ve vedení papírenského podniku. Závod ve Větřní díky vhodně prováděným investicím výrazně vzkvétal. Papírenské výrobky se vyvážely dokonce až do Spojených států amerických. Hansovou manželkou se stala slečna Ilse Waydelin, dcera ředitele vlašimských závodů Sellier & Bellot. Ještě před sňatkem se Hans nechal pokřtít a přestoupil k německé evangelické církvi. Brzy se manželům narodily dvě dcery, Margarita a mladší Maria Ilse. V roce 1922 se Spiro rozhodl, že si dá postavit vlastní rodinnou vilu. Místo pro ni vybral ve svahu nad vltavským údolím, v němž se rozkládal areál větřenské papírny. Vypracování projektu svěřil vídeňským architektům Paulu Fischelovi a Heinzi Sillerovi. Celkový výraz vily je značně poplatný Heimatstilu, regionálnímu stylu pošumavské domoviny. Již po vzniku samostatného Československa byl Hans obecním zastupitelstvem zvolen radním obce Větřní a také místním školním inspektorem. Z velké části financoval výstavbu místní nové školní budovy, jedné z nejmodernějších škol v okrese. Roku 1928 se Hans po smrti svého otce Emanuela stal hlavním šéfem firmy Ignaz Spiro & Söhne. V září 1929 se dosud soukromý podnik přeměnil na akciovou společnost s kapitálem 60 milionů československých korun. Těžké následky celostátní hospodářské krize se však projevily i ve Větřní, mnoho pracujících bylo propuštěno. Po první světové válce dozrálo mezi obyvateli Větřní přání mít vlastní kostel, aby nemuseli nadále podstupovat dalekou cestu do Krumlova. Hans Spiro se jako první chopil iniciativy k zahájení výstavby a podnikl nezbytné kroky k tomu, aby byl na podzim roku 1930 ustaven přípravný výbor. Vlastní stavby kostela se však Spiro již nedožil. Zemřel náhle na srdeční záchvat, 10. dubna 1931 odpoledne ve svém domě v pouhých 45 letech. V dopoledních hodinách přitom ještě zcela zdráv podnikl svou obvyklou projížďku na koni. Pohřební průvod se konal 12. dubna a představoval jeden z nejpůsobivějších smutečních obřadů na Českokrumlovsku. Urna s popelem zemřelého byla uložena v mauzoleu na hřbitově ve Větřní. Ilse Spirová s oběma dcerami přijala po manželově smrti římskokatolické vyznání. Sama pak převzala náklady na vnitřní vybavení kostela ve Větřní. První svatební obřad, který se v chrámu konal, se uskutečnil 3. října 1937. Šlo o sňatek Hansovy dcery Margarity Spiro s Kurtem Mehlschmiedem. (Jan Palkovič)