Benedikt Braun s novomanželkou Annou, roz. Benischek / BENEDIKT BRAUN (21. března 1867 - 30. srpna 1927) - schwarzenberský zámecký správce v Českém Krumlově. Benedikt Braun se narodil ve Velké Úpě jako syn tamního zahradníka Stephana Brauna a jeho manželky Johanny, roz. Hollmannové. Přísný otec dbal na synovu řádnou výchovu a vzdělání. Již v útlém mládí Benedikt ovládal češtinu, němčinu, latinu a řečtinu. V 80. letech 19. století poznal svoji první velkou lásku, dívku ze šlechtického prostředí. Mladá hraběnka svého přítele dokonce vykoupila z vojenské služby. Oba snoubenci se vzali. Krátce po svatbě nastoupil do císařsko-královských služeb. Díky znalosti mnoha jazyků a svému kultivovanému vystupování začal brzy pracovat jako diplomat. Benedikt trávil mnoho času na služebních cestách, ale mladá hraběnka zůstávala doma, protože odmítala manžela doprovázet na dalekých výpravách. Manželé si tak museli dopisovat. Benedikt popisoval své zážitky z cest, svá jednání a nové poznatky, ona ho na oplátku povzbuzovala a počítala dny, kdy se vrátí domů. Manželství však nemělo dlouhého trvání. Hraběnka po pěti letech společného soužití zemřela. Benedikt odchodu své ženy velmi litoval, ale nadále se věnoval svému povolání diplomata. Působil jako velvyslanec ve Fiume (dnešní Rijece), Vladivostoku a v Oděse. Během svých cest byl přijat i u papeže ve Vatikánu. ProtožeJelikož ovládal hebrejštinu, zastupoval císařskou kancelář na území dnešního Izraele. V období před první světovou válkou se Benedikt rozhodl změnit zaměstnání a usadit se. Knížata ze Schwarzenberku tehdy patřila k vysoké šlechtě a často se pohybovala v panovnických kruzích. Při jedné takové příležitosti došlo k rozhovoru s knížetem Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku, který Benedikta po krátké úvaze na svém panství zaměstnal a poskytl mu byt na krumlovském zámku. Přes své vzdělání a společenské postavení musel Benedikt projít celým provozem schwarzenberského hospodářství. Časem se vypracoval na vrchního správce zámků Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Červený Dvůr. Dne 26. prosince 1922 jako vdovec uzavřel sňatek s o čtvrt století mladší Annou Beníškovou z Českých Budějovic. V červenci následujícího roku přišel na svět jejich syn Benedikt Braun mladší. Dospívání svého syna se však Benedikt nedožil. Zemřel 30. srpna 1927 v českokrumlovské nemocnici ve věku 60 let. Rodině byl poté přidělen byt v areálu českokrumlovských klášterů, kde byly v té době zřizovány byty 1. třídy pro vdovy a sirotky schwarzenberských vyšších úředníků. „Když začalo v noci pršet, tak nevydržel na lůžku. Sebral se, vzal lucernu a v první řadě prošel celou půdu a poté celý zámek, jestli někam nezatýká. Hned si udělal poznámku, aby se to opravilo. Právě tyto drobné opravy byly nejdůležitější. Mohlo se tak zabránit většímu, nákladnějšímu neštěstí. Další den se hned volal pokrývač a stavební čety, aby se škody opravily. Měl také na starosti vytvořit zasedací pořádek u slavnostní tabule. Hovořil s každým sluhou a komorním, aby zjistil vztahy mezi jednotlivými hosty, a neposadil tak vedle sebe dva největší soky. Také se zajímal o zdravotní potíže pozvaných šlechticů. Takovým potom zvolil místo dál od oken a průvanu. Důležitou součástí každé hostiny byla bohatá květinová výzdoba. Tu měl na starost zahradník Říha. Pro každé roční období byly specifické jiné květiny. Výzdoba neměla hosty během stolování omezovat, zároveň však nesměla být narušena. Výsledkem celé této mravenčí práce byla spokojenost všech pozvaných pánů.“ (Jan Palkovič; čerpáno z rozhovoru s Helenou Braunovou, snachou Benedikta Brauna, 2012)

Benedikt Braun s novomanželkou Annou, roz. Benischek / BENEDIKT BRAUN (21. března 1867 - 30. srpna 1927) - schwarzenberský zámecký správce v Českém Krumlově. Benedikt Braun se narodil ve Velké Úpě jako syn tamního zahradníka Stephana Brauna a jeho manželky Johanny, roz. Hollmannové. Přísný otec dbal na synovu řádnou výchovu a vzdělání. Již v útlém mládí Benedikt ovládal češtinu, němčinu, latinu a řečtinu. V 80. letech 19. století poznal svoji první velkou lásku, dívku ze šlechtického prostředí. Mladá hraběnka svého přítele dokonce vykoupila z vojenské služby. Oba snoubenci se vzali. Krátce po svatbě nastoupil do císařsko-královských služeb. Díky znalosti mnoha jazyků a svému kultivovanému vystupování začal brzy pracovat jako diplomat. Benedikt trávil mnoho času na služebních cestách, ale mladá hraběnka zůstávala doma, protože odmítala manžela doprovázet na dalekých výpravách. Manželé si tak museli dopisovat. Benedikt popisoval své zážitky z cest, svá jednání a nové poznatky, ona ho na oplátku povzbuzovala a počítala dny, kdy se vrátí domů. Manželství však nemělo dlouhého trvání. Hraběnka po pěti letech společného soužití zemřela. Benedikt odchodu své ženy velmi litoval, ale nadále se věnoval svému povolání diplomata. Působil jako velvyslanec ve Fiume (dnešní Rijece), Vladivostoku a v Oděse. Během svých cest byl přijat i u papeže ve Vatikánu. ProtožeJelikož ovládal hebrejštinu, zastupoval císařskou kancelář na území dnešního Izraele. V období před první světovou válkou se Benedikt rozhodl změnit zaměstnání a usadit se. Knížata ze Schwarzenberku tehdy patřila k vysoké šlechtě a často se pohybovala v  panovnických kruzích. Při jedné takové příležitosti došlo k rozhovoru s knížetem Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku, který Benedikta po krátké úvaze na svém panství zaměstnal a poskytl mu byt na krumlovském zámku. Přes své vzdělání a společenské postavení musel Benedikt projít celým provozem schwarzenberského hospodářství. Časem se vypracoval na vrchního správce zámků Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Červený Dvůr. Dne 26. prosince 1922 jako vdovec uzavřel sňatek s o čtvrt století mladší Annou Beníškovou z Českých Budějovic. V červenci následujícího roku přišel na svět jejich syn Benedikt Braun mladší. Dospívání svého syna se však Benedikt nedožil. Zemřel 30. srpna 1927 v českokrumlovské nemocnici ve věku 60 let. Rodině byl poté přidělen byt v  areálu českokrumlovských klášterů, kde byly v té době zřizovány byty 1. třídy pro vdovy a sirotky schwarzenberských vyšších úředníků. „Když začalo v noci pršet, tak nevydržel na lůžku. Sebral se, vzal lucernu a v první řadě prošel celou půdu a poté celý zámek, jestli někam nezatýká. Hned si udělal poznámku, aby se to opravilo. Právě tyto drobné opravy byly nejdůležitější. Mohlo se tak zabránit většímu, nákladnějšímu neštěstí. Další den se hned volal pokrývač a stavební čety, aby se škody opravily. Měl také na starosti vytvořit zasedací pořádek u slavnostní tabule. Hovořil s každým sluhou a komorním, aby zjistil vztahy mezi jednotlivými hosty, a neposadil tak vedle sebe dva největší soky. Také se zajímal o zdravotní potíže pozvaných šlechticů. Takovým potom zvolil místo dál od oken a průvanu. Důležitou součástí každé hostiny byla bohatá květinová výzdoba. Tu měl na starost zahradník Říha. Pro každé roční období byly specifické jiné květiny. Výzdoba neměla hosty během stolování omezovat, zároveň však nesměla být narušena. Výsledkem celé této mravenčí práce byla spokojenost všech pozvaných pánů.“ (Jan Palkovič; čerpáno z rozhovoru s Helenou Braunovou, snachou Benedikta Brauna, 2012)

BENEDIKT BRAUN (21. března 1867 - 30. srpna 1927) - schwarzenberský zámecký správce v Českém Krumlově. Benedikt Braun se narodil ve Velké Úpě jako syn tamního zahradníka Stephana Brauna a jeho manželky Johanny, roz. Hollmannové. Přísný otec dbal na synovu řádnou výchovu a vzdělání. Již v útlém mládí Benedikt ovládal češtinu, němčinu, latinu a řečtinu. V 80. letech 19. století poznal svoji první velkou lásku, dívku ze šlechtického prostředí. Mladá hraběnka svého přítele dokonce vykoupila z vojenské služby. Oba snoubenci se vzali. Krátce po svatbě nastoupil do císařsko-královských služeb. Díky znalosti mnoha jazyků a svému kultivovanému vystupování začal brzy pracovat jako diplomat. Benedikt trávil mnoho času na služebních cestách, ale mladá hraběnka zůstávala doma, protože odmítala manžela doprovázet na dalekých výpravách. Manželé si tak museli dopisovat. Benedikt popisoval své zážitky z cest, svá jednání a nové poznatky, ona ho na oplátku povzbuzovala a počítala dny, kdy se vrátí domů. Manželství však nemělo dlouhého trvání. Hraběnka po pěti letech společného soužití zemřela. Benedikt odchodu své ženy velmi litoval, ale nadále se věnoval svému povolání diplomata. Působil jako velvyslanec ve Fiume (dnešní Rijece), Vladivostoku a v Oděse. Během svých cest byl přijat i u papeže ve Vatikánu. ProtožeJelikož ovládal hebrejštinu, zastupoval císařskou kancelář na území dnešního Izraele. V období před první světovou válkou se Benedikt rozhodl změnit zaměstnání a usadit se. Knížata ze Schwarzenberku tehdy patřila k vysoké šlechtě a často se pohybovala v  panovnických kruzích. Při jedné takové příležitosti došlo k rozhovoru s knížetem Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku, který Benedikta po krátké úvaze na svém panství zaměstnal a poskytl mu byt na krumlovském zámku. Přes své vzdělání a společenské postavení musel Benedikt projít celým provozem schwarzenberského hospodářství. Časem se vypracoval na vrchního správce zámků Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Červený Dvůr. Dne 26. prosince 1922 jako vdovec uzavřel sňatek s o čtvrt století mladší Annou Beníškovou z Českých Budějovic. V červenci následujícího roku přišel na svět jejich syn Benedikt Braun mladší. Dospívání svého syna se však Benedikt nedožil. Zemřel 30. srpna 1927 v českokrumlovské nemocnici ve věku 60 let. Rodině byl poté přidělen byt v  areálu českokrumlovských klášterů, kde byly v té době zřizovány byty 1. třídy pro vdovy a sirotky schwarzenberských vyšších úředníků. „Když začalo v noci pršet, tak nevydržel na lůžku. Sebral se, vzal lucernu a v první řadě prošel celou půdu a poté celý zámek, jestli někam nezatýká. Hned si udělal poznámku, aby se to opravilo. Právě tyto drobné opravy byly nejdůležitější. Mohlo se tak zabránit většímu, nákladnějšímu neštěstí. Další den se hned volal pokrývač a stavební čety, aby se škody opravily. Měl také na starosti vytvořit zasedací pořádek u slavnostní tabule. Hovořil s každým sluhou a komorním, aby zjistil vztahy mezi jednotlivými hosty, a neposadil tak vedle sebe dva největší soky. Také se zajímal o zdravotní potíže pozvaných šlechticů. Takovým potom zvolil místo dál od oken a průvanu. Důležitou součástí každé hostiny byla bohatá květinová výzdoba. Tu měl na starost zahradník Říha. Pro každé roční období byly specifické jiné květiny. Výzdoba neměla hosty během stolování omezovat, zároveň však nesměla být narušena. Výsledkem celé této mravenčí práce byla spokojenost všech pozvaných pánů.“ (Jan Palkovič; čerpáno z rozhovoru s Helenou Braunovou, snachou Benedikta Brauna, 2012)

BENEDIKT BRAUN (21. března 1867 - 30. srpna 1927) - schwarzenberský zámecký správce v Českém Krumlově. Benedikt Braun se narodil ve Velké Úpě jako syn tamního zahradníka Stephana Brauna a jeho manželky Johanny, roz. Hollmannové. Přísný otec dbal na synovu řádnou výchovu a vzdělání. Již v útlém mládí Benedikt ovládal češtinu, němčinu, latinu a řečtinu. V 80. letech 19. století poznal svoji první velkou lásku, dívku ze šlechtického prostředí. Mladá hraběnka svého přítele dokonce vykoupila z vojenské služby. Oba snoubenci se vzali. Krátce po svatbě nastoupil do císařsko-královských služeb. Díky znalosti mnoha jazyků a svému kultivovanému vystupování začal brzy pracovat jako diplomat. Benedikt trávil mnoho času na služebních cestách, ale mladá hraběnka zůstávala doma, protože odmítala manžela doprovázet na dalekých výpravách. Manželé si tak museli dopisovat. Benedikt popisoval své zážitky z cest, svá jednání a nové poznatky, ona ho na oplátku povzbuzovala a počítala dny, kdy se vrátí domů. Manželství však nemělo dlouhého trvání. Hraběnka po pěti letech společného soužití zemřela. Benedikt odchodu své ženy velmi litoval, ale nadále se věnoval svému povolání diplomata. Působil jako velvyslanec ve Fiume (dnešní Rijece), Vladivostoku a v Oděse. Během svých cest byl přijat i u papeže ve Vatikánu. ProtožeJelikož ovládal hebrejštinu, zastupoval císařskou kancelář na území dnešního Izraele. V období před první světovou válkou se Benedikt rozhodl změnit zaměstnání a usadit se. Knížata ze Schwarzenberku tehdy patřila k vysoké šlechtě a často se pohybovala v  panovnických kruzích. Při jedné takové příležitosti došlo k rozhovoru s knížetem Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku, který Benedikta po krátké úvaze na svém panství zaměstnal a poskytl mu byt na krumlovském zámku. Přes své vzdělání a společenské postavení musel Benedikt projít celým provozem schwarzenberského hospodářství. Časem se vypracoval na vrchního správce zámků Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Červený Dvůr. Dne 26. prosince 1922 jako vdovec uzavřel sňatek s o čtvrt století mladší Annou Beníškovou z Českých Budějovic. V červenci následujícího roku přišel na svět jejich syn Benedikt Braun mladší. Dospívání svého syna se však Benedikt nedožil. Zemřel 30. srpna 1927 v českokrumlovské nemocnici ve věku 60 let. Rodině byl poté přidělen byt v  areálu českokrumlovských klášterů, kde byly v té době zřizovány byty 1. třídy pro vdovy a sirotky schwarzenberských vyšších úředníků. „Když začalo v noci pršet, tak nevydržel na lůžku. Sebral se, vzal lucernu a v první řadě prošel celou půdu a poté celý zámek, jestli někam nezatýká. Hned si udělal poznámku, aby se to opravilo. Právě tyto drobné opravy byly nejdůležitější. Mohlo se tak zabránit většímu, nákladnějšímu neštěstí. Další den se hned volal pokrývač a stavební čety, aby se škody opravily. Měl také na starosti vytvořit zasedací pořádek u slavnostní tabule. Hovořil s každým sluhou a komorním, aby zjistil vztahy mezi jednotlivými hosty, a neposadil tak vedle sebe dva největší soky. Také se zajímal o zdravotní potíže pozvaných šlechticů. Takovým potom zvolil místo dál od oken a průvanu. Důležitou součástí každé hostiny byla bohatá květinová výzdoba. Tu měl na starost zahradník Říha. Pro každé roční období byly specifické jiné květiny. Výzdoba neměla hosty během stolování omezovat, zároveň však nesměla být narušena. Výsledkem celé této mravenčí práce byla spokojenost všech pozvaných pánů.“ (Jan Palkovič; čerpáno z rozhovoru s Helenou Braunovou, snachou Benedikta Brauna, 2012)

BENEDIKT BRAUN (21. března 1867 - 30. srpna 1927) - schwarzenberský zámecký správce v Českém Krumlově. Benedikt Braun se narodil ve Velké Úpě jako syn tamního zahradníka Stephana Brauna a jeho manželky Johanny, roz. Hollmannové. Přísný otec dbal na synovu řádnou výchovu a vzdělání. Již v útlém mládí Benedikt ovládal češtinu, němčinu, latinu a řečtinu. V 80. letech 19. století poznal svoji první velkou lásku, dívku ze šlechtického prostředí. Mladá hraběnka svého přítele dokonce vykoupila z vojenské služby. Oba snoubenci se vzali. Krátce po svatbě nastoupil do císařsko-královských služeb. Díky znalosti mnoha jazyků a svému kultivovanému vystupování začal brzy pracovat jako diplomat. Benedikt trávil mnoho času na služebních cestách, ale mladá hraběnka zůstávala doma, protože odmítala manžela doprovázet na dalekých výpravách. Manželé si tak museli dopisovat. Benedikt popisoval své zážitky z cest, svá jednání a nové poznatky, ona ho na oplátku povzbuzovala a počítala dny, kdy se vrátí domů. Manželství však nemělo dlouhého trvání. Hraběnka po pěti letech společného soužití zemřela. Benedikt odchodu své ženy velmi litoval, ale nadále se věnoval svému povolání diplomata. Působil jako velvyslanec ve Fiume (dnešní Rijece), Vladivostoku a v Oděse. Během svých cest byl přijat i u papeže ve Vatikánu. ProtožeJelikož ovládal hebrejštinu, zastupoval císařskou kancelář na území dnešního Izraele. V období před první světovou válkou se Benedikt rozhodl změnit zaměstnání a usadit se. Knížata ze Schwarzenberku tehdy patřila k vysoké šlechtě a často se pohybovala v  panovnických kruzích. Při jedné takové příležitosti došlo k rozhovoru s knížetem Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku, který Benedikta po krátké úvaze na svém panství zaměstnal a poskytl mu byt na krumlovském zámku. Přes své vzdělání a společenské postavení musel Benedikt projít celým provozem schwarzenberského hospodářství. Časem se vypracoval na vrchního správce zámků Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Červený Dvůr. Dne 26. prosince 1922 jako vdovec uzavřel sňatek s o čtvrt století mladší Annou Beníškovou z Českých Budějovic. V červenci následujícího roku přišel na svět jejich syn Benedikt Braun mladší. Dospívání svého syna se však Benedikt nedožil. Zemřel 30. srpna 1927 v českokrumlovské nemocnici ve věku 60 let. Rodině byl poté přidělen byt v  areálu českokrumlovských klášterů, kde byly v té době zřizovány byty 1. třídy pro vdovy a sirotky schwarzenberských vyšších úředníků. „Když začalo v noci pršet, tak nevydržel na lůžku. Sebral se, vzal lucernu a v první řadě prošel celou půdu a poté celý zámek, jestli někam nezatýká. Hned si udělal poznámku, aby se to opravilo. Právě tyto drobné opravy byly nejdůležitější. Mohlo se tak zabránit většímu, nákladnějšímu neštěstí. Další den se hned volal pokrývač a stavební čety, aby se škody opravily. Měl také na starosti vytvořit zasedací pořádek u slavnostní tabule. Hovořil s každým sluhou a komorním, aby zjistil vztahy mezi jednotlivými hosty, a neposadil tak vedle sebe dva největší soky. Také se zajímal o zdravotní potíže pozvaných šlechticů. Takovým potom zvolil místo dál od oken a průvanu. Důležitou součástí každé hostiny byla bohatá květinová výzdoba. Tu měl na starost zahradník Říha. Pro každé roční období byly specifické jiné květiny. Výzdoba neměla hosty během stolování omezovat, zároveň však nesměla být narušena. Výsledkem celé této mravenčí práce byla spokojenost všech pozvaných pánů.“ (Jan Palkovič; čerpáno z rozhovoru s Helenou Braunovou, snachou Benedikta Brauna, 2012)