Zaměstnanci purkmistrovského úřadu v Hořicích na Šumavě (1943) - uprostřed sedí starosta obce Franz Bayer / FRANZ BAYER (26. 10. 1898 - 13. 7. 1963) – majitel hostince „Zum Teufel“ v Hořicích na Šumavě. Franz Bayer se narodil 26. října 1898 hostinskému Franzi Bayerovi a Marii, roz. Platzer, v domě č. p. 47 v Hořicích na Šumavě. Franz Bayer starší pocházel z rodiny chvalšinského voskaře, v mládí se přistěhoval do Hořic a zřídil si zde hostinec „U Čerta“, který byl hojně navštěvován zejména v období konání hořických pašijových her. Ve 20. letech 20. století působil jako vicestarosta obce a během svého funkčního období se mimo jiné zasloužil o zakoupení pašijového divadla od německého spolku Böhmerwaldbund (divadlo se tak stalo obecním majetkem). V té době už mladý Franz pomalu přebíral živnost po svém otci. „Gasthof Zum Teufl“, vyhlášený hořický hostinec, stával v dolní části náměstí, naproti kašně u severní opěrné zdi kostela. V přízemí sídlila i spořitelna. V jednopatrové budově s vjezdem pro koňské povozy se nacházel velký hostinský sál a ubytování s dvanácti lůžky. Do první světové války zde fungovala tehdy velice oblíbená kuželna. Právě sem bylo jako do prvního domu v Hořicích zavedeno vodovodní potrubí. Pitná voda tekla z kohoutků v hostinských pokojích a kuchyni. Franz Bayer mladší byl dlouholetým členem pašijového hereckého spolku. V letech 1923-1927 představoval v pašijových hrách důležitou roli sv. Jana Evangelisty - Miláčka Páně. Dne 26. ledna 1926 se oženil s Mathilde Fischer ze sousední vesnice Mýto. V dalším roce se jim narodil syn. Jak už bylo v jejich rodě tradicí, chlapec dostal jméno Franz. Franz Bayer starší, čestný a vážený hořický občan, zemřel v listopadu roku 1935 ve věku 69 let. Byl pochován do rodinné hrobky na hořickém hřbitově. V roce 1938 byl Franz mladší stejně jako před lety jeho otec zvolen starostou obce. Měl velmi obtížné funkční období. Starostoval v době obsazení Hořic Američany. Musel se také vypořádat s odsunem německého obyvatelstva celé obce. Válku neprožil v poklidu ani Franz nejmladší. Po dokončení obecné a měšťanské školy ve Chvalšinách se vyučil hostinským v hotelu Růže v Českém Krumlově. Vlastenecká povinnost však chlapce povolala do války. Bojoval na západní i východní frontě. Když byla válka u konce, padl do amerického zajetí. Po roce byl však propuštěn a mohl se vrátit zpět do rodných Hořic. V roce 1946 se však Bayerovi, jako jedni z nejmovitějších občanů obce, museli rozloučit se svou zemí a opustit po dlouhá léta budovaný rodinný podnik. Franz Bayer mladší zemřel ve Steyeru 13. července 1963 ve věku 65 let. Na své úmrtní oznámení si přál napsat: „Odpouštím z celého srdce všem mým nepřátelům, všem mým kritikům a všem, kteří mi jakýmkoliv nepřátelským způsobem ublížili. (Jan Palkovič)

Hořické pašijové hry - Kaifáš (1930) / JOHANN WILTSCHKO, také Wilczko (1892 – 1955) - kamenický mistr, starosta Hořic na Šumavě, představitel Krista v hořických pašijových hrách. Narodil se 28. června 1892 v domě č. p. 45 hořickému kameníkovi Jordanu Wiltschkovi a jeho ženě Anně. Byl jednou z nejvýraznějších osobností Hořic na Šumavě v meziválečném období. Wiltschko byl po otci kamenickým mistrem a vlastnil nejen hořický lom, ale také lom ve Skalném (Pinketschlag). Jeho firma Höritzer Steinbrüche Wiltschko zaměstnávala několik desítek hořických mužů. Lom zdědil po svém otci, který ho v roce 1895 převzal po svém příbuzném - zemřelém kameníkovi Wenzelovi Hossingerovi. Stejně jako jeho otec, tak i Johann představoval v pašijových hrách roli Krista. V roce 1930 alternoval s učitelem Johannem Cipinem a v letech 1933 a 1936 alternoval s obchodníkem Josefem Friepesem. V letech 1929 - 1931 a 1932 - 1933 působil Johann Wiltschko jako starosta městysu Hořice. V době jeho starostování byla v Československu vysoká nezaměstnanost. Wiltschko byl nucen v roce 1934 ze své firmy propustit téměř 80 lidí. Za Wiltschkova funkčního období byl v parku na náměstí odhalen pomník pašijovým hrám (1929). V tomto období také došlo k vydláždění hlavní komunikace až ke hřbitovu, na stavbu Wiltschko poskytl materiál ze svých lomů. Starosta vlastnil usedlost č. p. 98. Poblíž svého domu na svém pozemku nechal postavit veřejné betonové koupaliště. V roce 1937 Wiltschko napsal článek o pašijových hrách do vznikající knihy Jižní Čechy (Jižní Čechy - kulturní, hospodářský, sociální vývoj a stav - program regionální práce). Všechny příspěvky v této knize jsou psány česky, pouze ten Wiltschkův nechali vydavatelé v němčině. Kniha vznikla u příležitosti návštěvy jižních Čech prezidentem Dr. Edvardem Benešem v květnu roku 1937. Prezident zavítal i do Hořic, Wiltschko se podílel na jeho slavnostním uvítání. Zlom v životě Johanna Wiltschka přišel v roce 1946. Německé obyvatelstvo muselo opustit své domovy. Wiltschko ještě stačil odevzdat veškerý rodinný majetek do rukou svého přítele, kameníka Jaroslava Tomáše Vetešníka. Poté byl internován ve sběrném táboře pro lidi určené k násilnému vysídlení ve Větřní, kde vykonával nucené práce. Na podzim roku 1946 ho Jaroslav T. Vetešník pozval do Hořic, protože zde probíhaly zkoušky na pašijové hry, které tu obnovili čeští dosídlenci. Wiltschko nezkušeným Čechům radil, jak mají jednotlivé role hrát a jak se rekvizity v divadle používají. Cenné rady také ponechal Jaroslavu T. Vetešníkovi, který po Witschkovi převzal roli Krista. Němci shodně tvrdí, že Wiltschko dokonce v roce 1947 v českých pašijích roli Krista hrál, ale neuměl česky, proto musel nějaký český herec předčítat Kristův text za kulisami: Byl to skutečně zmučený a zhanobený Kristus, kterého měl představovat... napsal Franz Bayer ve své vzpomínkové knize. To samé tvrdí například i Johann Mugrauer či Erich Hans ve svých publikacích. Čeští dosídlenci, kteří v obnovených českých pašijích hráli, mi však tuto verzi nepotvrdili. Vzpomínám si, že do Hořic během zkoušek asi pětkrát přijel nějaký Němec Wiltschko, který uměl trochu česky a hrál v původních německých pašijích. Po zkoušce ho stráž vždy naložila do auta a odvezla zpět do Větřní na nucené práce. Krista však hrál vždy pouze Vetešník, to vím zcela jistě, Wiltschko pouze radil. (Bohuslav Novák). 14. prosince 1945 se na třetí straně sociálně-demokratického listu Jihočech objevil titulek Trest smrti bývalému představiteli Krista v hořických pašijových hrách!. Článek líčil jednání Mimořádného lidového soudu v síni č. 4 krajské soudní budovy. Tato informace, která měla přilákat zvědavé publikum, byla mylná. Ve skutečnosti šlo o Jana Wiltschka, rolníka z Přibyslavi u Kaplice, který byl odsouzen za hrubé zacházení s Čechy a byl Zellenleiterem (příslušník NSDAP). Šlo tedy o pouhou shodu jmen1. Skutečný hořický Kristus zemřel v 63 letech, 4. května 1955. (Jan Palkovič)

Hořické pašijové hry - Ecce homo! - Ejhle, člověk! (1933) / JOHANN WILTSCHKO, také Wilczko (1892 – 1955) - kamenický mistr, starosta Hořic na Šumavě, představitel Krista v hořických pašijových hrách. Narodil se 28. června 1892 v domě č. p. 45 hořickému kameníkovi Jordanu Wiltschkovi a jeho ženě Anně. Byl jednou z nejvýraznějších osobností Hořic na Šumavě v meziválečném období. Wiltschko byl po otci kamenickým mistrem a vlastnil nejen hořický lom, ale také lom ve Skalném (Pinketschlag). Jeho firma Höritzer Steinbrüche Wiltschko zaměstnávala několik desítek hořických mužů. Lom zdědil po svém otci, který ho v roce 1895 převzal po svém příbuzném - zemřelém kameníkovi Wenzelovi Hossingerovi. Stejně jako jeho otec, tak i Johann představoval v pašijových hrách roli Krista. V roce 1930 alternoval s učitelem Johannem Cipinem a v letech 1933 a 1936 alternoval s obchodníkem Josefem Friepesem. V letech 1929 - 1931 a 1932 - 1933 působil Johann Wiltschko jako starosta městysu Hořice. V době jeho starostování byla v Československu vysoká nezaměstnanost. Wiltschko byl nucen v roce 1934 ze své firmy propustit téměř 80 lidí. Za Wiltschkova funkčního období byl v parku na náměstí odhalen pomník pašijovým hrám (1929). V tomto období také došlo k vydláždění hlavní komunikace až ke hřbitovu, na stavbu Wiltschko poskytl materiál ze svých lomů. Starosta vlastnil usedlost č. p. 98. Poblíž svého domu na svém pozemku nechal postavit veřejné betonové koupaliště. V roce 1937 Wiltschko napsal článek o pašijových hrách do vznikající knihy Jižní Čechy (Jižní Čechy - kulturní, hospodářský, sociální vývoj a stav - program regionální práce). Všechny příspěvky v této knize jsou psány česky, pouze ten Wiltschkův nechali vydavatelé v němčině. Kniha vznikla u příležitosti návštěvy jižních Čech prezidentem Dr. Edvardem Benešem v květnu roku 1937. Prezident zavítal i do Hořic, Wiltschko se podílel na jeho slavnostním uvítání. Zlom v životě Johanna Wiltschka přišel v roce 1946. Německé obyvatelstvo muselo opustit své domovy. Wiltschko ještě stačil odevzdat veškerý rodinný majetek do rukou svého přítele, kameníka Jaroslava Tomáše Vetešníka. Poté byl internován ve sběrném táboře pro lidi určené k násilnému vysídlení ve Větřní, kde vykonával nucené práce. Na podzim roku 1946 ho Jaroslav T. Vetešník pozval do Hořic, protože zde probíhaly zkoušky na pašijové hry, které tu obnovili čeští dosídlenci. Wiltschko nezkušeným Čechům radil, jak mají jednotlivé role hrát a jak se rekvizity v divadle používají. Cenné rady také ponechal Jaroslavu T. Vetešníkovi, který po Witschkovi převzal roli Krista. Němci shodně tvrdí, že Wiltschko dokonce v roce 1947 v českých pašijích roli Krista hrál, ale neuměl česky, proto musel nějaký český herec předčítat Kristův text za kulisami: Byl to skutečně zmučený a zhanobený Kristus, kterého měl představovat... napsal Franz Bayer ve své vzpomínkové knize. To samé tvrdí například i Johann Mugrauer či Erich Hans ve svých publikacích. Čeští dosídlenci, kteří v obnovených českých pašijích hráli, mi však tuto verzi nepotvrdili. Vzpomínám si, že do Hořic během zkoušek asi pětkrát přijel nějaký Němec Wiltschko, který uměl trochu česky a hrál v původních německých pašijích. Po zkoušce ho stráž vždy naložila do auta a odvezla zpět do Větřní na nucené práce. Krista však hrál vždy pouze Vetešník, to vím zcela jistě, Wiltschko pouze radil. (Bohuslav Novák). 14. prosince 1945 se na třetí straně sociálně-demokratického listu Jihočech objevil titulek Trest smrti bývalému představiteli Krista v hořických pašijových hrách!. Článek líčil jednání Mimořádného lidového soudu v síni č. 4 krajské soudní budovy. Tato informace, která měla přilákat zvědavé publikum, byla mylná. Ve skutečnosti šlo o Jana Wiltschka, rolníka z Přibyslavi u Kaplice, který byl odsouzen za hrubé zacházení s Čechy a byl Zellenleiterem (příslušník NSDAP). Šlo tedy o pouhou shodu jmen1. Skutečný hořický Kristus zemřel v 63 letech, 4. května 1955. (Jan Palkovič)

Hořické pašijové hry - Ježíš Kristus (1933) / JOHANN WILTSCHKO, také Wilczko (1892 – 1955) - kamenický mistr, starosta Hořic na Šumavě, představitel Krista v hořických pašijových hrách. Narodil se 28. června 1892 v domě č. p. 45 hořickému kameníkovi Jordanu Wiltschkovi a jeho ženě Anně. Byl jednou z nejvýraznějších osobností Hořic na Šumavě v meziválečném období. Wiltschko byl po otci kamenickým mistrem a vlastnil nejen hořický lom, ale také lom ve Skalném (Pinketschlag). Jeho firma Höritzer Steinbrüche Wiltschko zaměstnávala několik desítek hořických mužů. Lom zdědil po svém otci, který ho v roce 1895 převzal po svém příbuzném - zemřelém kameníkovi Wenzelovi Hossingerovi. Stejně jako jeho otec, tak i Johann představoval v pašijových hrách roli Krista. V roce 1930 alternoval s učitelem Johannem Cipinem a v letech 1933 a 1936 alternoval s obchodníkem Josefem Friepesem. V letech 1929 - 1931 a 1932 - 1933 působil Johann Wiltschko jako starosta městysu Hořice. V době jeho starostování byla v Československu vysoká nezaměstnanost. Wiltschko byl nucen v roce 1934 ze své firmy propustit téměř 80 lidí. Za Wiltschkova funkčního období byl v parku na náměstí odhalen pomník pašijovým hrám (1929). V tomto období také došlo k vydláždění hlavní komunikace až ke hřbitovu, na stavbu Wiltschko poskytl materiál ze svých lomů. Starosta vlastnil usedlost č. p. 98. Poblíž svého domu na svém pozemku nechal postavit veřejné betonové koupaliště. V roce 1937 Wiltschko napsal článek o pašijových hrách do vznikající knihy Jižní Čechy (Jižní Čechy - kulturní, hospodářský, sociální vývoj a stav - program regionální práce). Všechny příspěvky v této knize jsou psány česky, pouze ten Wiltschkův nechali vydavatelé v němčině. Kniha vznikla u příležitosti návštěvy jižních Čech prezidentem Dr. Edvardem Benešem v květnu roku 1937. Prezident zavítal i do Hořic, Wiltschko se podílel na jeho slavnostním uvítání. Zlom v životě Johanna Wiltschka přišel v roce 1946. Německé obyvatelstvo muselo opustit své domovy. Wiltschko ještě stačil odevzdat veškerý rodinný majetek do rukou svého přítele, kameníka Jaroslava Tomáše Vetešníka. Poté byl internován ve sběrném táboře pro lidi určené k násilnému vysídlení ve Větřní, kde vykonával nucené práce. Na podzim roku 1946 ho Jaroslav T. Vetešník pozval do Hořic, protože zde probíhaly zkoušky na pašijové hry, které tu obnovili čeští dosídlenci. Wiltschko nezkušeným Čechům radil, jak mají jednotlivé role hrát a jak se rekvizity v divadle používají. Cenné rady také ponechal Jaroslavu T. Vetešníkovi, který po Witschkovi převzal roli Krista. Němci shodně tvrdí, že Wiltschko dokonce v roce 1947 v českých pašijích roli Krista hrál, ale neuměl česky, proto musel nějaký český herec předčítat Kristův text za kulisami: Byl to skutečně zmučený a zhanobený Kristus, kterého měl představovat... napsal Franz Bayer ve své vzpomínkové knize. To samé tvrdí například i Johann Mugrauer či Erich Hans ve svých publikacích. Čeští dosídlenci, kteří v obnovených českých pašijích hráli, mi však tuto verzi nepotvrdili. Vzpomínám si, že do Hořic během zkoušek asi pětkrát přijel nějaký Němec Wiltschko, který uměl trochu česky a hrál v původních německých pašijích. Po zkoušce ho stráž vždy naložila do auta a odvezla zpět do Větřní na nucené práce. Krista však hrál vždy pouze Vetešník, to vím zcela jistě, Wiltschko pouze radil. (Bohuslav Novák). 14. prosince 1945 se na třetí straně sociálně-demokratického listu Jihočech objevil titulek Trest smrti bývalému představiteli Krista v hořických pašijových hrách!. Článek líčil jednání Mimořádného lidového soudu v síni č. 4 krajské soudní budovy. Tato informace, která měla přilákat zvědavé publikum, byla mylná. Ve skutečnosti šlo o Jana Wiltschka, rolníka z Přibyslavi u Kaplice, který byl odsouzen za hrubé zacházení s Čechy a byl Zellenleiterem (příslušník NSDAP). Šlo tedy o pouhou shodu jmen1. Skutečný hořický Kristus zemřel v 63 letech, 4. května 1955. (Jan Palkovič)

Hořické pašijové hry - svatý Jan (1923) / FRANZ BAYER (26. 10. 1898 - 13. 7. 1963) – majitel hostince „Zum Teufel“ v Hořicích na Šumavě. Franz Bayer se narodil 26. října 1898 hostinskému Franzi Bayerovi a Marii, roz. Platzer, v domě č. p. 47 v Hořicích na Šumavě. Franz Bayer starší pocházel z rodiny chvalšinského voskaře, v mládí se přistěhoval do Hořic a zřídil si zde hostinec „U Čerta“, který byl hojně navštěvován zejména v období konání hořických pašijových her. Ve 20. letech 20. století působil jako vicestarosta obce a během svého funkčního období se mimo jiné zasloužil o zakoupení pašijového divadla od německého spolku Böhmerwaldbund (divadlo se tak stalo obecním majetkem). V té době už mladý Franz pomalu přebíral živnost po svém otci. „Gasthof Zum Teufl“, vyhlášený hořický hostinec, stával v dolní části náměstí, naproti kašně u severní opěrné zdi kostela. V přízemí sídlila i spořitelna. V jednopatrové budově s vjezdem pro koňské povozy se nacházel velký hostinský sál a ubytování s dvanácti lůžky. Do první světové války zde fungovala tehdy velice oblíbená kuželna. Právě sem bylo jako do prvního domu v Hořicích zavedeno vodovodní potrubí. Pitná voda tekla z kohoutků v hostinských pokojích a kuchyni. Franz Bayer mladší byl dlouholetým členem pašijového hereckého spolku. V letech 1923-1927 představoval v pašijových hrách důležitou roli sv. Jana Evangelisty - Miláčka Páně. Dne 26. ledna 1926 se oženil s Mathilde Fischer ze sousední vesnice Mýto. V dalším roce se jim narodil syn. Jak už bylo v jejich rodě tradicí, chlapec dostal jméno Franz. Franz Bayer starší, čestný a vážený hořický občan, zemřel v listopadu roku 1935 ve věku 69 let. Byl pochován do rodinné hrobky na hořickém hřbitově. V roce 1938 byl Franz mladší stejně jako před lety jeho otec zvolen starostou obce. Měl velmi obtížné funkční období. Starostoval v době obsazení Hořic Američany. Musel se také vypořádat s odsunem německého obyvatelstva celé obce. Válku neprožil v poklidu ani Franz nejmladší. Po dokončení obecné a měšťanské školy ve Chvalšinách se vyučil hostinským v hotelu Růže v Českém Krumlově. Vlastenecká povinnost však chlapce povolala do války. Bojoval na západní i východní frontě. Když byla válka u konce, padl do amerického zajetí. Po roce byl však propuštěn a mohl se vrátit zpět do rodných Hořic. V roce 1946 se však Bayerovi, jako jedni z nejmovitějších občanů obce, museli rozloučit se svou zemí a opustit po dlouhá léta budovaný rodinný podnik. Franz Bayer mladší zemřel ve Steyeru 13. července 1963 ve věku 65 let. Na své úmrtní oznámení si přál napsat: „Odpouštím z celého srdce všem mým nepřátelům, všem mým kritikům a všem, kteří mi jakýmkoliv nepřátelským způsobem ublížili. (Jan Palkovič)