DomůSeidel.czKomentářeZpracování fotografiíDe
Oblíbené |  Přihlášení0 položek | 0 Kč | Košík
 X 

Nápověda k vyhledávání fotografií ve Fotobance J. Seidela:

Do textového pole zapište slovo, několik slov, část věty, část slova.

Vyhledávání nerozlišuje malá a velká písmena.

Klikněte na tlačítko Vyhledat. Vyhledávač obsah textového pole vyhodnotí, prohledá oblast, nastavenou v rozbalovacím seznamu a zobrazí výsledky.

Při formulaci dotazů Vám pomáhá našeptávač. Funguje to tak, že během zadávání hledaného výrazu do vyhledávacího políčka Našeptávač hádá, co chcete napsat, a nabídne vám seznam příslušných slov nebo slovních spojení. Pokud navrhovaná slova nepotřebujete, jednoduše je ignorujte a pokračujte v psaní svého dotazu. Vyhledává tak efektivněji a pohodlněji, snižuje množství překlepů v dotazech a efektivně Vás navádí k žádanému výsledku hledání. Když například napíšete slovo "krumlov" do vyhledávacího políčka, našeptávač Vám nabídne seznam dalších slov a podobných slovních spojení, které databanka obsahuje jako například, "krumlovské náměstí", "krumlovská scéna".

Vyhýbejte se krátkým slovům. Příliš krátká slova jsou při hledání ignorována, vaše hledané výrazy by měly být nejméně třípísmenné.

Na kartě Detail při zobrazení hledané fotografie naleznete v nekonečném filmovém páse také snímky, které byly uloženy ve stejné krabičce a můžete tedy procházet další snímky stejným časem jako je pořídil sám fotograf. Symbol ">>" nebo "<<" Vám umožní pohybovat se krabičkou vpřed nebo vzad. Symbol ">>>>" nebo "<<<<" Vás přesune do následující nebo předchozí krabičky s fotografiemi.

Pro vytvoření vlastní malé fotobanky můžete použít funkci Oblíbené, kam si můžete ukládat Vaše vybrané fotografie, pokud v kterékoliv části fotobanky stisknete tlačítko Do oblíbených u fotografie, kterou si chcete uložit.

Komentář k fotografii je možné vložit na kartě Detail k jakékoliv fotografii. Takto vložený formulář pomůže všem uživatelům oživit neznámá místa, osoby či události. Za takto vložené komentáře jsme nesmírně rádi. Pokud by jste k Vašemu komentáři chtěli odpověď od kurátora této fotobanky, vepište svůj email do textového pole s textem Váš email pro odpověď a zmáčkněte tlačítko Odeslat komentář.

nápověda k vyhledávání

19. 08. 2018

FANY POSTULKA / FRANTIŠKA POSTULKOVÁ (3. prosince 1894 - 26. ledna 1962) – v letech 1917-1955 profesorka klavíru v Městské hudební škole Český Krumlov. Slečna Fany Postulka se narodila 3. prosince 1894 v ulici Pod Kamenem č. p. 168 v Českém Krumlově. Její otec, hajný Friedrich Postulka, působil ve schwarzenberských knížecích službách. Již od mládí se u Fany projevoval talent a láska k  hudbě. V období první světové války slečnu přijal tehdejší ředitel krumlovské Městské hudební školy Anton Moser jako vyučující hry na klavír. Zde působila po celé období první republiky. V roce 1939 byla činnost hudební školy v domě č. p. 162 v Kostelní ulici pozastavena. Za druhé světové války se v budově usídlili vojáci a vyučovat se muselo v provizorních prostorách domu č. p. 152 v Horní ulici. V této době odvážná slečna Postulková tajně vyučovala hru na klavír v soukromí svého bytu i židovské děti, přestože měla kvůli této činnosti velké problémy. Mezi její žáky patřil i pozdější významný hudební skladatel, českokrumlovský rodák, Petr Eben. Dalším významným studentem slečny Postulkové byl i jazzový a swingový pianista a skladatel filmové hudby Wolfgang Käfer. Hudební škola se do své původní budovy mohla vrátit až v roce 1947. Přes německou státní příslušnost mohla Fany v rodném městě nadále žít ve svém bytě v areálu českokrumlovských klášterů. Nikdy se nevdala a zůstala bezdětná. V březnu roku 1948 obdržela československé státní občanství. Od té doby se začala psát jako Františka Postulková. Mluvila nesprávnou češtinou a často zadrhávala. Jako učitelka klavíru v hudební škole přestala působit v roce 1955, kdy musela podstoupit dlouhodobou léčbu po vážném zranění ruky. Po uzdravení vyučovala již pouze soukromě, nadále však byla se svým dlouholetým pracovištěm spjata. Ředitel JUDr. Stanislav Balík jí dokonce umožňoval pořádat pravidelné koncerty s jejími soukromými žáky v sále hudební školy. Pamětníci na ni vzpomínají jako na výbornou a úžasně společenskou dámu štíhlé a křehké postavy. I po odchodu do penze zůstávala aktivní, pedagogicky činná a pokroková v nových metodách hry na klavír. Zemřela v tichosti v lednu roku 1962 a byla pohřbena v rodinné hrobce na hřbitově v Českém Krumlově. (Jan Palkovič)

19. 08. 2018

FANY POSTULKA / FRANTIŠKA POSTULKOVÁ (3. prosince 1894 - 26. ledna 1962) – v letech 1917-1955 profesorka klavíru v Městské hudební škole Český Krumlov. Slečna Fany Postulka se narodila 3. prosince 1894 v ulici Pod Kamenem č. p. 168 v Českém Krumlově. Její otec, hajný Friedrich Postulka, působil ve schwarzenberských knížecích službách. Již od mládí se u Fany projevoval talent a láska k  hudbě. V období první světové války slečnu přijal tehdejší ředitel krumlovské Městské hudební školy Anton Moser jako vyučující hry na klavír. Zde působila po celé období první republiky. V roce 1939 byla činnost hudební školy v domě č. p. 162 v Kostelní ulici pozastavena. Za druhé světové války se v budově usídlili vojáci a vyučovat se muselo v provizorních prostorách domu č. p. 152 v Horní ulici. V této době odvážná slečna Postulková tajně vyučovala hru na klavír v soukromí svého bytu i židovské děti, přestože měla kvůli této činnosti velké problémy. Mezi její žáky patřil i pozdější významný hudební skladatel, českokrumlovský rodák, Petr Eben. Dalším významným studentem slečny Postulkové byl i jazzový a swingový pianista a skladatel filmové hudby Wolfgang Käfer. Hudební škola se do své původní budovy mohla vrátit až v roce 1947. Přes německou státní příslušnost mohla Fany v rodném městě nadále žít ve svém bytě v areálu českokrumlovských klášterů. Nikdy se nevdala a zůstala bezdětná. V březnu roku 1948 obdržela československé státní občanství. Od té doby se začala psát jako Františka Postulková. Mluvila nesprávnou češtinou a často zadrhávala. Jako učitelka klavíru v hudební škole přestala působit v roce 1955, kdy musela podstoupit dlouhodobou léčbu po vážném zranění ruky. Po uzdravení vyučovala již pouze soukromě, nadále však byla se svým dlouholetým pracovištěm spjata. Ředitel JUDr. Stanislav Balík jí dokonce umožňoval pořádat pravidelné koncerty s jejími soukromými žáky v sále hudební školy. Pamětníci na ni vzpomínají jako na výbornou a úžasně společenskou dámu štíhlé a křehké postavy. I po odchodu do penze zůstávala aktivní, pedagogicky činná a pokroková v nových metodách hry na klavír. Zemřela v tichosti v lednu roku 1962 a byla pohřbena v rodinné hrobce na hřbitově v Českém Krumlově. (Jan Palkovič)

19. 08. 2018

FANY POSTULKA / FRANTIŠKA POSTULKOVÁ (3. prosince 1894 - 26. ledna 1962) – v letech 1917-1955 profesorka klavíru v Městské hudební škole Český Krumlov. Slečna Fany Postulka se narodila 3. prosince 1894 v ulici Pod Kamenem č. p. 168 v Českém Krumlově. Její otec, hajný Friedrich Postulka, působil ve schwarzenberských knížecích službách. Již od mládí se u Fany projevoval talent a láska k  hudbě. V období první světové války slečnu přijal tehdejší ředitel krumlovské Městské hudební školy Anton Moser jako vyučující hry na klavír. Zde působila po celé období první republiky. V roce 1939 byla činnost hudební školy v domě č. p. 162 v Kostelní ulici pozastavena. Za druhé světové války se v budově usídlili vojáci a vyučovat se muselo v provizorních prostorách domu č. p. 152 v Horní ulici. V této době odvážná slečna Postulková tajně vyučovala hru na klavír v soukromí svého bytu i židovské děti, přestože měla kvůli této činnosti velké problémy. Mezi její žáky patřil i pozdější významný hudební skladatel, českokrumlovský rodák, Petr Eben. Dalším významným studentem slečny Postulkové byl i jazzový a swingový pianista a skladatel filmové hudby Wolfgang Käfer. Hudební škola se do své původní budovy mohla vrátit až v roce 1947. Přes německou státní příslušnost mohla Fany v rodném městě nadále žít ve svém bytě v areálu českokrumlovských klášterů. Nikdy se nevdala a zůstala bezdětná. V březnu roku 1948 obdržela československé státní občanství. Od té doby se začala psát jako Františka Postulková. Mluvila nesprávnou češtinou a často zadrhávala. Jako učitelka klavíru v hudební škole přestala působit v roce 1955, kdy musela podstoupit dlouhodobou léčbu po vážném zranění ruky. Po uzdravení vyučovala již pouze soukromě, nadále však byla se svým dlouholetým pracovištěm spjata. Ředitel JUDr. Stanislav Balík jí dokonce umožňoval pořádat pravidelné koncerty s jejími soukromými žáky v sále hudební školy. Pamětníci na ni vzpomínají jako na výbornou a úžasně společenskou dámu štíhlé a křehké postavy. I po odchodu do penze zůstávala aktivní, pedagogicky činná a pokroková v nových metodách hry na klavír. Zemřela v tichosti v lednu roku 1962 a byla pohřbena v rodinné hrobce na hřbitově v Českém Krumlově. (Jan Palkovič)

19. 08. 2018

Benedikt Braun, ml. (1923-1998) / Benedikt Braun s novomanželkou Annou, roz. Benischek / BENEDIKT BRAUN (21. března 1867 - 30. srpna 1927) - schwarzenberský zámecký správce v Českém Krumlově. Benedikt Braun se narodil ve Velké Úpě jako syn tamního zahradníka Stephana Brauna a jeho manželky Johanny, roz. Hollmannové. Přísný otec dbal na synovu řádnou výchovu a vzdělání. Již v útlém mládí Benedikt ovládal češtinu, němčinu, latinu a řečtinu. V 80. letech 19. století poznal svoji první velkou lásku, dívku ze šlechtického prostředí. Mladá hraběnka svého přítele dokonce vykoupila z vojenské služby. Oba snoubenci se vzali. Krátce po svatbě nastoupil do císařsko-královských služeb. Díky znalosti mnoha jazyků a svému kultivovanému vystupování začal brzy pracovat jako diplomat. Benedikt trávil mnoho času na služebních cestách, ale mladá hraběnka zůstávala doma, protože odmítala manžela doprovázet na dalekých výpravách. Manželé si tak museli dopisovat. Benedikt popisoval své zážitky z cest, svá jednání a nové poznatky, ona ho na oplátku povzbuzovala a počítala dny, kdy se vrátí domů. Manželství však nemělo dlouhého trvání. Hraběnka po pěti letech společného soužití zemřela. Benedikt odchodu své ženy velmi litoval, ale nadále se věnoval svému povolání diplomata. Působil jako velvyslanec ve Fiume (dnešní Rijece), Vladivostoku a v Oděse. Během svých cest byl přijat i u papeže ve Vatikánu. ProtožeJelikož ovládal hebrejštinu, zastupoval císařskou kancelář na území dnešního Izraele. V období před první světovou válkou se Benedikt rozhodl změnit zaměstnání a usadit se. Knížata ze Schwarzenberku tehdy patřila k vysoké šlechtě a často se pohybovala v panovnických kruzích. Při jedné takové příležitosti došlo k rozhovoru s knížetem Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku, který Benedikta po krátké úvaze na svém panství zaměstnal a poskytl mu byt na krumlovském zámku. Přes své vzdělání a společenské postavení musel Benedikt projít celým provozem schwarzenberského hospodářství. Časem se vypracoval na vrchního správce zámků Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Červený Dvůr. Dne 26. prosince 1922 jako vdovec uzavřel sňatek s o čtvrt století mladší Annou Beníškovou z Českých Budějovic. V červenci následujícího roku přišel na svět jejich syn Benedikt Braun mladší. Dospívání svého syna se však Benedikt nedožil. Zemřel 30. srpna 1927 v českokrumlovské nemocnici ve věku 60 let. Rodině byl poté přidělen byt v areálu českokrumlovských klášterů, kde byly v té době zřizovány byty 1. třídy pro vdovy a sirotky schwarzenberských vyšších úředníků. „Když začalo v noci pršet, tak nevydržel na lůžku. Sebral se, vzal lucernu a v první řadě prošel celou půdu a poté celý zámek, jestli někam nezatýká. Hned si udělal poznámku, aby se to opravilo. Právě tyto drobné opravy byly nejdůležitější. Mohlo se tak zabránit většímu, nákladnějšímu neštěstí. Další den se hned volal pokrývač a stavební čety, aby se škody opravily. Měl také na starosti vytvořit zasedací pořádek u slavnostní tabule. Hovořil s každým sluhou a komorním, aby zjistil vztahy mezi jednotlivými hosty, a neposadil tak vedle sebe dva největší soky. Také se zajímal o zdravotní potíže pozvaných šlechticů. Takovým potom zvolil místo dál od oken a průvanu. Důležitou součástí každé hostiny byla bohatá květinová výzdoba. Tu měl na starost zahradník Říha. Pro každé roční období byly specifické jiné květiny. Výzdoba neměla hosty během stolování omezovat, zároveň však nesměla být narušena. Výsledkem celé této mravenčí práce byla spokojenost všech pozvaných pánů.“ (Jan Palkovič; čerpáno z rozhovoru s Helenou Braunovou, snachou Benedikta Brauna, 2012)

19. 08. 2018

Benedikt Braun, ml. (1923-1998) / Benedikt Braun s novomanželkou Annou, roz. Benischek / BENEDIKT BRAUN (21. března 1867 - 30. srpna 1927) - schwarzenberský zámecký správce v Českém Krumlově. Benedikt Braun se narodil ve Velké Úpě jako syn tamního zahradníka Stephana Brauna a jeho manželky Johanny, roz. Hollmannové. Přísný otec dbal na synovu řádnou výchovu a vzdělání. Již v útlém mládí Benedikt ovládal češtinu, němčinu, latinu a řečtinu. V 80. letech 19. století poznal svoji první velkou lásku, dívku ze šlechtického prostředí. Mladá hraběnka svého přítele dokonce vykoupila z vojenské služby. Oba snoubenci se vzali. Krátce po svatbě nastoupil do císařsko-královských služeb. Díky znalosti mnoha jazyků a svému kultivovanému vystupování začal brzy pracovat jako diplomat. Benedikt trávil mnoho času na služebních cestách, ale mladá hraběnka zůstávala doma, protože odmítala manžela doprovázet na dalekých výpravách. Manželé si tak museli dopisovat. Benedikt popisoval své zážitky z cest, svá jednání a nové poznatky, ona ho na oplátku povzbuzovala a počítala dny, kdy se vrátí domů. Manželství však nemělo dlouhého trvání. Hraběnka po pěti letech společného soužití zemřela. Benedikt odchodu své ženy velmi litoval, ale nadále se věnoval svému povolání diplomata. Působil jako velvyslanec ve Fiume (dnešní Rijece), Vladivostoku a v Oděse. Během svých cest byl přijat i u papeže ve Vatikánu. ProtožeJelikož ovládal hebrejštinu, zastupoval císařskou kancelář na území dnešního Izraele. V období před první světovou válkou se Benedikt rozhodl změnit zaměstnání a usadit se. Knížata ze Schwarzenberku tehdy patřila k vysoké šlechtě a často se pohybovala v panovnických kruzích. Při jedné takové příležitosti došlo k rozhovoru s knížetem Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku, který Benedikta po krátké úvaze na svém panství zaměstnal a poskytl mu byt na krumlovském zámku. Přes své vzdělání a společenské postavení musel Benedikt projít celým provozem schwarzenberského hospodářství. Časem se vypracoval na vrchního správce zámků Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a Červený Dvůr. Dne 26. prosince 1922 jako vdovec uzavřel sňatek s o čtvrt století mladší Annou Beníškovou z Českých Budějovic. V červenci následujícího roku přišel na svět jejich syn Benedikt Braun mladší. Dospívání svého syna se však Benedikt nedožil. Zemřel 30. srpna 1927 v českokrumlovské nemocnici ve věku 60 let. Rodině byl poté přidělen byt v areálu českokrumlovských klášterů, kde byly v té době zřizovány byty 1. třídy pro vdovy a sirotky schwarzenberských vyšších úředníků. „Když začalo v noci pršet, tak nevydržel na lůžku. Sebral se, vzal lucernu a v první řadě prošel celou půdu a poté celý zámek, jestli někam nezatýká. Hned si udělal poznámku, aby se to opravilo. Právě tyto drobné opravy byly nejdůležitější. Mohlo se tak zabránit většímu, nákladnějšímu neštěstí. Další den se hned volal pokrývač a stavební čety, aby se škody opravily. Měl také na starosti vytvořit zasedací pořádek u slavnostní tabule. Hovořil s každým sluhou a komorním, aby zjistil vztahy mezi jednotlivými hosty, a neposadil tak vedle sebe dva největší soky. Také se zajímal o zdravotní potíže pozvaných šlechticů. Takovým potom zvolil místo dál od oken a průvanu. Důležitou součástí každé hostiny byla bohatá květinová výzdoba. Tu měl na starost zahradník Říha. Pro každé roční období byly specifické jiné květiny. Výzdoba neměla hosty během stolování omezovat, zároveň však nesměla být narušena. Výsledkem celé této mravenčí práce byla spokojenost všech pozvaných pánů.“ (Jan Palkovič; čerpáno z rozhovoru s Helenou Braunovou, snachou Benedikta Brauna, 2012)